POVÍDKYODKAT

Zachraň můj osud 37.díl Brána nebes se pomalu otevřela, ale my jsme se rozhodli vejít do té druhé. Plameny na bráně se zvětšily a šlehaly, až na kliku, která se rozpálila. "Dariusi tohle je moje parketa." Amor mě odstrčil stranou a vytáhl něco ze svého vaku. Dveře se se skřípotem pomalu začaly otvírat. "Rychle dovnitř, než se to zavře. Dlouho to neudržím." Adra proklouzla jako poslední a rovnou se zabouchly. "Nejsme tady vítání." Podotkla Adra a šla přímo hlavní cestou. Bylo jí jedno, kdo všechno nás uvidí. Tolik pekelníků vstalo ze svých pelechů a dívali se, kdo jim to tam leze bez pozvání. Chtěli zaútočit, ale nesměli. Přešli jsme bez větších problému a jejich vrčení bylo slyšet do další části pekelných chodeb. Tam nebyl skoro nikdo. Adra mířila ke kráteru, který musíme obejít, abychom se dostali, až k vládci pekla. "Jsem si jistá, že to bylo tudy. Pořád napravo. Dark mi to prozradil, pro případ, že bych chtěla přijít na návštěvu." Amor se snaž...

Škola pro chytráky 43.díl Někdo se přibližoval a já věděl, že se musím rozhodnout. Ohlédl jsem se, ale ulice byla prázdná, jen klapot bot se ozýval čím dál blíž. Musím se dostat pryč. Zariskovat a vyhrát nebo se nechat chytit. Moje moc mi byla k ničemu stejně tak jako rychlost, kterou nemůžu použít jinak bych překročil limit a stal se snadnou kořistí. Podařilo se mi přeběhnout silnici na druhou stranu bez povšimnutí. Spoře osvětlený chodník mi nahrával do karet. Zmizet ve tmě a vypařit se mimo město. Zastavil jsem u křižovatky, ale to sem neměl dělat. "Stůj." Zařval někdo pár kroků za mnou. Plížil se a pronásledoval. Nehodlal mě nechat jít tak snadno. Nemám na vybranou. Na hlavu jsem si hodil kapuci a skryl obličej. Nikdo si nesmí pamatovat mou tvář, aby nás nenašli. Podařilo se mi obnovit sílu, která zrychluje pohyb a vyrazil co nejrychleji to šlo. Kličkování v postraních uličkách a schovávání na každém rohu. Začínal jsem být unavený. Celé tělo brnělo a zpomalovalo. Konečně ...

Manželem proti své vůli 13.díl Vchod do jeskyně byl na dohled. Stačilo se tam jen dostat. Flí přidal a okolo se spustily všechny obraná kouzla a skryté pasti. Než jsme se vyhnuli letícím šípům z druhé strany na nás byla hozená síť. Můj kouzelný štít a Flíčkova síla se nedala jen tak porazit. Vše se nám vyhnulo a spadlo do propasti. Nakonec se nám podařilo dostat se, až k vchodu a vletět dovnitř přímo k nohám černokněžníka Fouse. "Ty máš, ale odvahu." Rozezněla se po všech stranách ozvěna., až to rachotilo. Ani jsem se na něj nepodívala a hledala Derise. " Kde je? Kam si ho ukryl?" Měla jsem na jazyku mnohem silnější slova, ale nechci, aby mu ublížil. "Zapomeň na něj. To já se stanu tvým pravým manželem. Naše kouzla se rovnají a spolu budeme nejsilnější. Ovládneme svět." Vypadlo z Fouse a ještě se mi snažil lichotit. "To bych raději zemřela." Stejně se to brzo stane pomyslela jsem si a snažila se získat to co mi patřilo. "Derisi." "...

Dračí prokletí 13.díl Moc dobře jsem věděl co tím náš král myslí. Chci, aby někdo věděl o naší zemi o tom, že máme také srdce. Nejsme jen zvířata. Zbavit se jí, aniž by si pamatovala? Jak by potom věděla komu věřit a komu ne. Jak bych se cítil já, kdyby mi někdo vzal kousek života bez dovolení? To vše mi prolétalo hlavou, aniž bych si všiml prozíravosti krále všech draků. Četl ve mně jako v otevřené knize a jen nadzvedával obočí a z koutku úst mu šel jemný kouř. Byl stále připraven k boji, kdyby ho někdo napadl ze zadu a nebo z dálky. Bylo to šílené, když jsem na to přišel, ale v tuhle chvíli mě přišlo lepší stát se člověkem, než zůstávat drakem. "Málo kdo z naší rasy mě překvapí, tak jako ty teď." Hluboký vůdčí hlas zaduněl a odrazil se od hory. "Až budeš připraven zůstaneš buď drakem a nebo člověkem. To je odpověď jakou potřebuješ." Řekl a pomalu se rozplynul. Tam, kde ještě před chvíli stál rozkvetli květiny. Byl jsem zmatený jako nikdy předtím. Měl bych přijít o...

Pokud se divíte, proč jsem nevydala nové rady do hry Shakes a Fidget je to prosté. Mimo dessu se moc neměnilo a to bych mohla vložit jen fotky, takže pro mě jen zbytečná práce navic. Pokud by jste o článek opravdu stáli mohu to dát dohromady přibyli i opravy ve hře, ale opět jen menší. Je to na vás, ale raději píšu o novinkách a vychytávkach :) Pěkné čtení nového dílu : Dračí prokletí 12.díl V očích se jí zaleskly slzy. Věděla o mě hodně, ale neřekl jsem úplně všechno. "V tomto údolí nebylo nic, když mě sem poslali. Nenáviděl jsem toto místo, ale časem se mi podařilo pochopit. Jen já mohu udržet krajinu živou. Bez pomoci by zemřela, tak jako moje duše, když mě vyhnali z Dračího království. Z nenávisti se stala mou útěchou a domovem. Nemohl bych odejít a ani nechci." Mina se mě snažila obejmout. Sotva se jí podařilo chytit jednu moji tlapu. "Jsi moc velký." Usmála se a pustila mě. Místo slz se zračilo v očích štěstí. Přešla po rozbořené jeskyni a sem tam nohou odkryl...

Dračí prokletí 11.díl Nasedla za má křídla a já se opatrně vznesl. V tu chvíli mě vůbec nenapadlo, že by mohl Kadak dorazit tak brzo. Kousek od jeskyně jsem cítil jeho přítomnost. "Musíš dolů! Schovej se ." Mina byla vyděšená, ale poslechla a jakmile se mi podařilo stočit křídla k výběžku pod skálou rychle se pustila dračích šupin a seskočila. "Tiše čekej, přiletím pro tebe." Mocný drak se ode mě vzdaloval. Máchnul křídly a ovanul mě svěží vítr, který mi dodal odvahu. Zůstala jsem přitisknutá ke skále a čekala. Tady nahoře, kde nemohu udělat ani krok bylo krásně, ale nebezpečně. V jeskyni se ozvala rána a bylo ticho. Každá minuta navíc mi přišla hrozně dlouhá. Tolik jsem si přála být po boku Zarose a pomoct mu. Bylo to zvláštní, ale něco mě k němu táhlo jako magnet. Možná jeho upřímnost nebo jeho kouzelně modré oči? Doba se prodlužovala a já se začala chvět po celém těle. Slunce bylo vysoko na obloze a neúprosně pálilo. Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit. Další ...

Manželem proti své vůli 12.díl Deris se snaží dostat zpátky za Lajou, ale místo toho se stává vězněm černokněžníka. Na hradě se zatím zabydlela temnota a smutek. Prokletí si vybírá svou daň na čarodějnici a ona slábne. Co bude s Derisem ? Na Hradě: Moje síla se pomalu vytrácí. Brzo ze mě bude jen stará a protivná baba. Pomyslela jsem si a snažila se smířit se svým osudem. Zavolala jsem si skřety a Flíčka. "Všichni se vraťte domů. Tady vás nic dobrého nečeká. Podívejte." Ukázala jsem na černé mraky za oknem, které se kupily a vše okolo chřadlo, usychalo. "My zůstat a pomoct. Tady doma." Rozhodl hlavní skřet a vrátili se do sklepních prostor. "Flíčku nemůžu tě dál chránit." Drncnul do mě a hlavu si položil na klín. Zlehka jsem ho hladila. Uklidňovalo mě to a dodalo trochu odvahy. "Děkuji ti." Jen spokojeně zavrněl a zůstal stočený okolo křesílka a chránil mě. "Flí fli." Spokojeně ležel a nehodlal se hnout. Jsou jako moje rodina. Pomyšlení...

Trochu jsem se unavila, ale stejně se mi povedlo dopsat tuhle část. Co se bude dít v Pekle? Darius, Adra a Amor stojí před jejich branou. Zaza má potíže. Zachraň můj osud 36.díl "Darku není ti nic?" Dívala jsem se jak sebou škubnul. Ruku si tiskl na hrudi a díval se do země. Jen zavrtěl hlavou a šel dál za mnou a Amorem. Každou zatáčku, kterou jsme prošli a dostávali se blíž k domu byl divnější. Něco mi nesedělo a začínala jsem si dělat starosti. Konečně se nám podařilo dorazit k domu na okraji zbořeniště. Amor sundal vak a rovnou si sedl na verandě jak byl unavený. "Už jste tady?" Vítal nás Darius a za ním se krčila Zaza se džbánem vody v rukou. "My nemáme hlad ani žízeň, ale děkujeme." Odmítla slušně Adra a sedla si do stínu vedle Darka. "Opravdu ti nic není?" Poodsedl a otočil se k nám zády. "Není! Nestarej se o mě!" Jen se o něj bojím. Z pod víčka mi ukápla slza a vpila se do vyschlé země, kde vyrostla květina. Potřebovala jsem se u...

Manželem proti své vůli!! 11.díl Posledně se koště obětovalo, aby se čarodějnice Laja mohla vrátit zpátky do světa. Nakonec jí z temnoty dostal Deris a snažil se na ní dohlídnout. Přes všechny nástrahy se mu to podařilo, ale vyčerpáním usnul. V tomhle bodě se Laja probouzí a vidí vedle sebe ležet Derise. Jejich řetěz i náramek se opravil a opět je spoutal k sobě. Co se bude dít dál ? Opravdu ležel vedle a držel mou ruku. Deris vypadal tak klidně a spokojeně, ale já věděla, že to musím udělat. Jen jednou se chci podívat do jeho očí a vidět tam svůj odraz. Nadešel čas. Pohladila jsem jeho tvář a trochu se pohnul. Zachvěla se jeho víčka a pomalu se díval na svět. Otočil hlavu a střetli jsme se pohledem. "Děkuji a sbohem." Chtěl něco říct, ale já ho nenechala. Nedokázala bych se dívat jak trpí. Jedno lusknutí prstů a vše se zrušilo a u Derise vymazalo. Derise se mi podařilo poslat domů, aniž by se mu něco stalo. Pouto prasklo a náramek se rozpadl. Papír se smlouvou se vzňal a k ...

Škola pro chytráky 42.díl Kei a Hiro jdou zachránit Aki. První stopa odhalena. "Vyrážíme." Hiro se držel těsně za mnou. Myslel jsem, že mi nebude stačit, ale on mě dokonce konkuroval a chvílemi byl o krok napřed. Medvěd ve mně se pohroužil do polospánku, aby mohl vyčkávat na tu správnou chvíli a nahromadit další sílu, kdyby bylo třeba. Blížíme se k prvnímu vzdálenému městečku a já doufám v nějakou stopu. "Víš ty vůbec …. Jak ji najít?" Ptal se mě Hiro za běhu z kopce a těžce přitom oddechoval. "Jo jeden nápad bych měl." Nervózně se na mě podíval a spiklenecky mrknul. "Tak to vyklop Keii." Asi se to bude zdát divný, ale je to jediná stopa co mám. "Budeme čenichat." "Cože budeme?" Hiro zastavil, abych mu celou tu věc vysvětlil. "Ten co mě vezl byl cítit cigaretami zvláštní vůně, ty jen tak nikdo nekouří." Nechápavě pokrčil rameny. "No a kde je největší prodejna cigaret?" Viděl jsem jak se mu rozsvěcí žárovka....

Křehká duše Svoboda je nádoba skleněná, v podzemí je zavřená, ne každý, tu kliku má, že roztáhne křídla svá. Často jsou brzo zlámaná, jen pocit volnosti zůstává, nápis věznice něco překrývá, v pekle se to nevnímá. Místa po křídlech jsou bolavá, tam, kde naděje zůstává, budu zase čechrat pírka svá, vzlétnout, je myšlenka jediná.

Manželem proti své vůli 10.díl Držel jsem její dlaň ve své a pomohl jí sevřít násadu od koštěte. Náramek na zápěstí zapraskal a varovně zablikal. Měla tak studené ruce, jako by se neměla vrátit z temnoty, která ji obklopovala. Stejně ji nepustím. "Za chvíli tady na to budeš sám. Musíš jí pomoct dostat se zpátky. Pokud tu šanci propásneš, už nikdy se nevrátí a ty budeš muset nést kletbu místo Laji." Nevěděl jsem co mě čeká, ale nemůžu to nechat jen tak a jít si domů. Ve skutečnosti je docela milá. "Jak to mám udělat?" Trochu mě to děsilo. Můžu se snad rozhodnout jinak? Dobře jsem věděl, že tohle je rozhodující krok. "Chci po tobě jen jedno. Nehni se od Laji ani na krok. Musíš to vydržet dokud se na její dlani neukáže druhá polovina srdce. Jedině tak se obnoví vaše smlouva a náramky. Pokud se tak nestane do svítání, nic nepůjde vrátit a ty budeš prokletý." Nejdřív jsem si ničeho nevšiml dokud koštěti nezmizelo všechno proutí. Postupně se vytrácena i násada. ...

Dračí prokletí 10.díl "To jsi jen ty?" Podíval jsem se na nezvaného hosta. Po těch letech pěkně zestárl, ale jinak to byl pořád ten stejně nepříjemný Kadak. Jeho ještěrčí tělo sešedlo do odstínu kamenů, kdyby se nehnul tak si na něj sednu. "To je pěkné uvítání po tolika letech." Jeho ledové oči mě probodly. Jiného by zamrazilo, ale mě to bylo jedno. "Co mi chceš?" Stroze jsem se zeptal a vyčkával co ten starý blázen zase vymyslel. "Je to přesně 500 let, kdy tě sem poslali. Říkám to nerad, ale smíš si žádat jednu věc z dračí země." Neochotně prohlásil a rozhlížel se po jeskyni. Naštěstí jsem všechny předměty od krále draků schoval a obzvlášť zlatý prach. Zrcadlo nazření pro někoho jiného vypadalo obyčejně a nic neukázalo a knihovna byla stejně na jedné hromadě. Kdyby Kadak věděl, co všechno se mi podařilo za ty roky nahromadit za drahocenné kousky, určitě by je chtěl pro sebe. "Jednu věc ze země draků?" "Ano cokoliv co budeš chtít t...

Manželem proti své vůli 9.díl Tak jsem zpátky a se mnou samozřejmě něco ke čtení, i když je většina z vás venku a nebo na dovolené, třeba se sem kouknete během léta. Mě je to jasné ozvala se hlavně Weush na tuhle povídku, protože jí pravidelně čte a dost často komentuje, tak samozřejmě tady je ode mě dílek. Řetízek se ještě víc ztenčil a jedno očko pootevřelo. "Rychle ho najdi a přiveď! Pokud se to přetrhne bude prokletý." Koště vystřelilo jako pominuté z pokoje na chodbu. Bylo slyšet slabé lupnutí okolo zápěstí. Celý náramek se pokryl pavučinkou prasklinek. Musela jsem se opřít o křeslo a zhluboka se nadechnout. Moje moc slábla s každou vteřinou. Tělo se unavovalo dvakrát rychleji. Nemohla jsem si ani nic přičarovat. Do pokoje přihopsal skřet s Flíčkem. "On se o vás bát. Neudržet ho ve stáji." Flíček do mě drncnul čumákem. Nešlo mi ani zvednou ruku, abych ho pohladila. "Flí, flíííí. On smutný Lajo." Flíček popotáhl, až se otevřelo okno. Skřetík vyskočil n...

Moji čtenáří, teď tu týden nebudu. Pokud chcete, abych napsala třeba pokračování této povídky a nebo některé z rozepsaných můžete tady u tohoto dílu nechat koment co chcete na příště, alespoň se nebudu muset rozhodovat co otevřít a psát jako první, až se vrátím je to na vás. :) Děkuji, že to čtete i s chybkama ty nezměním, ale příběh mohu :) Přeji vám krásné léto a dovolené. Nový díl po rozkliknutí článku... Manželem proti své vůli 8.díl Je to určitě další past. Nesmím se nechat tak snadno rozrušit. Hlavně na nic nemyslet. Předtím se mi chtělo utéct, ale v téhle chvíli se nehodlám hnout ani o milimetr. Mast se vsakovala do kůže a bolest odeznívala. Čarodějnice přesně věděla, kde se má dotknout a jak zatlačit, aby se celé tělo uvolnilo. "Hmm.." Zakroužila prsty okolo krku a já se neudržel. "Libí se ti to?" Zeptala se a naklonila se víc nad postel. "To ti pomůže." Slyšel jsem její slova a později jak mi dýchla na ucho. Horký vzduch ovanul citlivé místo...

Škola pro chytráky 41.díl "To bych netvrdil." Dravčí výraz v mých očích nikoho nenechal na pochybách. "Co víš? Brácho pomůžeme ti hledat!" Byl jsem rád, že jsou to moji přátele, ale tohle musím udělat sám. "Nemůžu vám nic říct. Najdu ji a přivedu." Mamka se mi podívala do očí. "Když si něco vezme do hlavy nedá si to vymluvit." Povzdychla si a podala mi čisté oblečení. "Všichni půjdeme. Vedle na chodbě je otevřené okno bez mříží. My jsme nic neviděli." Spiklenecky na mě mrkla a byla na odchodu. Ostatní jí následovali jako královnu, která dala rozkaz, až na Hira. "Já tě v tom nenechám. Chci pomoct. Brácho vezmi mě sebou." Odhodlání a sevřené pěsti. To jsem četl z jeho postoje. "Musíš zůstat, kdyby se mi to nepodařilo. Nechci, aby máma zůstala sama. Postarej se tady o to." Prosil jsem Hira a mezitím se stihl skoro obléct. Už jen boty a v mžiku budu pryč. "Nechám po sobě stopy, aby si mě mohl najít a pokračovat, kdy...

Dračí prokletí 9.díl "Nenechávej mě tady." Mluvila tak potichu, že jsem ji skoro neslyšel. "Tam ty nesmíš." Byla smutná, ale rozhodně se nebála zapovězeného místa. "Taky nechci být sám." Ty slova nemůžu vzít zpět. Vím, že budu později litovat. Ona mě prokleje stejně, tak jako to udělali v dračím království, ale nějak jsem nemohl odmítnout. Znovu po letech se odvažuji někoho pustit blíž. " Dobře. Vezmu tě sebou. Pomůžeš mi v jeskyni a až bude slunce za obzorem vrátíš se sem. Nikdy nesmíš zůstat po setmění. Rozuměla jsi?" Místo odpovědi se vydala na cestu k hraničnímu kameni. "Budu se o tebe starat." A přešla na druhou stranu bez sebemenšího zaváhání. Rázoval jsem dlouhými kroky za ní, až zem okolo nadskakovala. Cestou se mi podařilo vyvrátit několik stromů a rozšlapat keře s bobulemi pro okolní ptactvo. Po chvíli se zastavila. Nadechovala se zhluboka. "Slyšela jsem, že prokleté údolí je poušť a nedá se v něm žít." Dořekla a dív...

Manželem proti své vůli 7.díl "Cože jen přes mou mrtvolu!" Jako by nevěděl co se stane. Jedno mávnutí a byl bez kabátu a následně i bez košile. "To nemyslíš vážně !! Já nechci!" Co s ním mám dělat je horší, než ženská. "Myslíš, že ti tady někdo příjde na pomoc?" Přestal sebou házet a já se pomalu blížila k posteli. Znovu se ošil a natlačil, až na polštáře. "Já ti neublížím. Jen se snažím pomoct." Aniž by si toho všimnul obtáčela jsem okolo zápěstí magický náramek s řetízkem. Délka se zmenšovala a náramky se zviditelnily. Oba nás napadlo totéž, ale já byla rychlejší. Chytila jsem jeho ruce a svázala jednu k druhé, když se u postele ukázalo koště. "Nerada ruším, ale máte naléhavý případ." Čarodějka byla rázem pryč. Jen se někam táhl řetízek, až pozvolna zmizel. Já zůstal svázaný a koště stálo hned vedle postele. "Pomůžeš mi?" Obrátil jsem hlavu a zůstal smutně koukat na koště. "Máš mi sloužit!" Koštěti začala červenat ...

Zachraň můj osud 35.díl "Tady dole." Roztáhla jsem křídla ještě víc a snášela se dolů. Po přistání si zkontrolovala křídla a pomalu je nechala zmizet. Bolela, ale posloužila dobré věci. "Musíme jít. Rychle." Popoháněl mě Darius. Proběhli jsme zatáčkou a uviděli malý domek obklopený hloučkem lidí. V rukou měli kameny a zrovna se jim podařilo rozbít okno. Někdo ve vnitř vykřikl a pak nastalo ticho, které přerušil Darius. "Co to děláte?" Šla z něj hrůza. Oči potemněli a jeho plášť se rozlétl do stran, i když se nehnul ani lísteček. "Smůla na vás." Skoro zašeptal a lidi upustily zbytek kamenů a kousky cihel. Dali se na útěk. "Jako by jim to pomohlo. Stejně jako mohu někomu darovat štěstí mohu ho i vzít." Dořekl a rychlím krokem vešel do domu. "Zazo neudělali ti nic?" Vešla jsem za ním a uviděla na zemi ležet schoulenou dívku. Okolo bylo několik střepů z rozbitého okna a o kousek dál ležel kámen. Třásla se po celém těle. Vyzařoval...

Dračí prokletí 8.díl Osaměla. Čaroděj Zaros se navrátil kam patřil. V duhové mlze se přemístil a proměnil v draka. Šupiny se leskly od paprsků slunce jako tmavě modré diamanty posázené ranní rosou. Nebylo snadné je skrýt před zraky zvědavců, kteří se odvážili za hranici do zakletého údolí. Hraniční kámen a strom strážili zem, a přesně tam stálá. Viděl jsem jí v kouzelném zrcadle. Stála u zvonu a o něčem přemýšlela. Přejela konečky prstů po vyrytém nápisu na velkém zvonu. Něco říkala a zatáhla za stuhu. Zrcadlo nedokázala přenést zvuky ani hlasy, ale dobře jsem věděl, že nezazvonil. Nikdo nemůže přivolat draka. Vždycky to tak bylo. Zvon zvoní jen v noci, kdy se začnu přemísťovat na zavolání. Je to magie, která se nedá změnit. Teda, alespoň jsem si to myslel, než mi začal mizet čumák a postupně mě přenesl ke stromu. Bylo to o fous. Zrovna odcházela. Hlavně nenápadně a potichu. Zadržel sem dech a z nozder zastavil valící se obláček kouře. Na čumáku mi přistál kolibřík a mě to tak moc šimr...

Pár slov co na papír se slétlo. Minulost Stará bolest zůstává, nová se k ní přidává, je to ztráta veliká, mezi námi trhlina, je to propast jediná. Tam kde můžeme být, jen ty a já. Válka v dálce doznívá, plamen v očích hořívá, jindy žhnoucí zhasíná, zbyli jsme tu zas my dva, slunce za obzorem postavy prolíná. Je to propast jediná, kde duše má, byla tvá. V očích modrých jako nebe, vídím, už jen tebe.

Škola pro chytráky 40. díl Drnčení auta na chvíli ustalo a někdo otevřel dveře. Ovanul mě studený vzduch. Chytili mě za ruce a nohy, aniž by si někdo všiml, že se pomalu probírám. Stále omámený jsem se nedokázal dostat z pout ani si sundat pytel z hlavy. "Máme ho nechat tady?" Slyšel jsem zřetelně ochraptělí hlas, z kterého byla cítit cigareta s vůní mentolu a jakási divná nasládlost. "Zase hulíš jak komín. Típni to, než ho dostaneme dost daleko od silnice." Houknul další muž. Najednou se mnou hodili a já se ocitl v trávě. Byla ještě mokrá od rosy, která mě dokonale probrala. Rychlé kroky se vzdalovali jak jen mohli. Zahrčení motoru a hvízd pneumatik byl signálem, že jsem tu sám. Co mi to dali? Medvěd ve mně ještě spal, ale já byl plně vzhůru a snažil se pohnout rukama. Oni mě nesvázali, ale ochromili celé tělo. Ruce se pomalu hnuly a snažily se sundat pytel z hlavy. Reakce těla byly pomále, ale s každým pohybem se vracely do normálu. Medvěd uvnitř mě se probral. ...

Dračí prokletí 7.díl V minulé díle se Zaros přemístil do obydlí ve stromě. Původně to neměl v plánu a chtěl nechat tu dívku jít, když ji vyléčil zlatým prachem, ale nakonec mu to nedalo a zhmotnil se přímo před ní. Píšu to po delší době tak snad na ni navážu správně. "Kdo jsi a proč mi pomáháš?" Zvědavost opět zvítězila nad strachem z někoho cizího. Podívala jsem se pořádně na svého zachránce. Vypadal dost mladě, ale jeho modré oči vyzařovaly moudrost a zkušenost světa. Čekala jsem hůl nebo klobouk, ale tenhle nic takového neměl. Vypadal dost zvláštně zrovna tak jako toto ukryté místo. Něco mě přinutilo se dívat, aniž bych chtěla. Omšelý kabát a košík, v kterém při pohybu cinkly lahvičky jedna o druhou. Přišel mi povědomí, ale nemohla jsem si vzpomenout. Znám ho a nebo ne. Tvář trochu zarostlá a vlasy neupraveně rozházené do stran jako neposedný černý havran. Vrásky kolem očí a na čele vyzařovaly zkušeností a opatrností. "Jsem Zaros lesní čaroděj a poutník." Za ty l...

Manželem proti své vůli 6. díl "Promiň, neublížila sis?" Deris mě držel v náručí a jistil před pádem. "Ne jsem v pořádku. Nic se nestalo." Můžeme jít dál proplulo mou myslí. Deris nic. Díval se mi do očí a stále mě svíral okolo pasu. "Už to není daleko jdeme." Podařilo se mi říct nahlas, ale s ním to nehnulo. Byl jako očarovaný a přikovaný zároveň. Chytila jsem jeho ruku a pomalu jí dávala pryč, když mě znovu pevně sevřel. "Co je to s tebou? Pusť mě." Usmála jsem se, až mi zajiskřilo v očích. Opětoval úsměv a pustil mě. "Vážně jsi v pořádku?" Stále měl připitomělý výraz ve tváři a okolo očí malé vějířky vrásek od starosti a úsměvu. "Jsi roztomilý." Uniklo mi z úst a pohladila jsem ho po kaštanových jemných vlasech a letmo po tváři, jako by se ho dotklo pírko a rychle odlétlo. Na cestě jsem vyčarovala kopulky se světlem, aby viděl na cestu. Já znala každý kořen a větev, ale on je tu poprvé. Měla jsem to udělat, už když se smrák...

Škola pro chytráky 39.díl Ať hledali jak chtěli po Keiovi a Aki se slehla zem. Každý den vyjížděli tam, kde ztratili stopu, ale vše bylo marné. Neustálé vyptávání nikam nevedlo. Nikdo neviděl nic neobvyklého. Na policii je dali do záznamu o pohřešovaných osobách a nahlásili to v nemocnicích, tím pro ně veškerá práce končila. Každý den vyjížděli a vraceli se smutnější a unavenější. Aki po několika dnech : "Hach, hach hach …" "Probrala jste se?" Z černé tmy mě cosi lákalo za světlem, když mě hruď zabolela takovou bolestí a náhlím šokem nádechu. "Bolí to." Šeptla jsem a pootevřela oči. Hustá mlha přehozená jako závoj se pomalu rozpouštěla a místo ní zaútočilo ostré světlo. Někdo se nade mnou nakláněl. Něco říkal, ale já nerozuměla ani slovo. Pohnout rukou bylo nemožné nešlo to byla jako přikovaná. "Je vzhůru doktore." Zaslechla jsem po chvíli útržek z konverzace a opět mě zahalila tma. "Děkuji skvělá práce převezte jí vedle." Dost mě vyděs...

Zachraň můj osud 34.díl Adra neváhala a otevřela svá křídla. Pírka se rozprostřela a utvořily vějířovitou postupku, až jí celou zahalila. Bílá se zatřpytila v paprscích slunce, které právě vycházelo. Fouknul vítr a Adra se jako na povel nadzvedla a křídla se celá načechrala. Jejich třpyt se smísil s odleskem slunečních paprsků, kdy vypadaly jako zlatavá kaskáda. "Pojď." Mávla na Dariuse a čekala, až se chytne. "Ty jsou nádherné." Pohladil pár pírek, která byla jako samet. "Taky jsi měl takové, jen protkané stříbrem." Řekla a vznesla se. "Děkuji za Darka. Bez něj bych nemohla existovat." Přikývnul a užíval si každý pohyb ve vzduchu. Vnímal vítr i natočení křídel. Ukápla mi slza lítosti nad tím co se mu stalo. "Jsem šťastný, děkuji ti." Dva andělé na jedněch křídlech. Neopouštěl mě smutek. Vůbec si tenhle trest nezasloužil a stejně tak i Darek. Něco s tím musíme udělat. Amor se k nám blížil i s Darkem po boku. "Nemůžeme tady zůstat j...

Jinak můj stav se pomalu lepší díl povídky je toho důkazem. Pomaloučku po lehoučku nesmím to přehánět přeci jen jsem po dvouch operacích a v polou dubna ještě na ozařovaní, ale to zvládnu zas tu pak bude chvíli neaktivita, než mě pustí domů a už k dílu. ťuk na celý článek. Manželem proti své vůli 5.díl No jo co jsem si nadrobil to mám. Dveře naproti se zavřely, ale nebylo slyšet zamknutí. Myslím, že mám problém a to dost velký. Jak se mi podařilo si takhle zavařit? Přestal jsem řešit neřešitelné a rozhlédl se po pokoji. Byl prostorný a prosluněný sluncem. V rohu byla knihovnička a pohodlné křeslo. Celému pokoji vévodil krb obložený mramorem a před ním položená medvědí kožešina. Jen tak si lehnout a nic neřešit. Zaklonil jsem se a spadl přímo do měkoučké peřiny na postel. Hlava se mi zabořila přesně do polštáře. Je tu lépe jak ve stáji, ale co budu dělat s ní? Je hned vedle, stačí sáhnout na kliku a.. "Co by si rád?" Dveře se otevřely a v nich stála moje žena. Stará a shrbená ...