POVÍDKYODKAT

Manželem proti své vůli 17.díl Byl tak akorát čas na sběr několika hlavních bylin na lektvary. Proti bolestem a špatným snům. Na pomoc při horečce a několik dalších, ale ty pokvetou ještě několik nocí. Cesta mi pěkně uběhla a Flíček dávno uletěl na svůj pravidelný lov. Byla jsem sama a opatrně našlapovala v temném lese. Sem tam vykouknul pár zvědavých žlutých očí. Noční drobotina byla vzhůru a hlídala spánek, těch co v poklidu doupat spali. Poznali mě po čuchu a místo, aby zaútočili dál zůstali v tmách. Ještě pár kroku a budu mít výhled na celou stráň. Stačilo si to jen představit a louka se ozářila jemným světlem, který neublíží bylinkám a nezničí jejich moc. Šátek jsem si přehodila na větev starého dubu a sundala nůši. V ní bylo několik menších košíčků. Každá květina musela mít svůj, aby se nesmíchal pyl a naopak, než aby pomohly, škodily by. Nejmenší košík a do něj dám tu nejhorší práci. Malé drobné zvonečky. V okolní trávě sotva postřehnutelné. Kdybych sbírala něco jiného rovnou by...

Škola pro chytráky 45.díl Medvědí duch šel po čichu a já ho slepě následoval. Další kamery na každém rohu, než jsme odešli všechno jsme tam zničili. Nikdo nezaznamená náš pohyb, ani to jak se nám podařilo dostat dovnitř. Propojené místnosti zeli prázdnotou. Vybavení bylo starší a chátralo stejně tak jako kdysi krásný zámeček. Medvěd najednou zatočil. Něco zacítil. "Počkej. Kdyby mě chytili nic neděl do doby, než ti řeknu. Pokud na mě budou dělat testy musí to vypadat, že jsem normální." Ano přesně to chci udělat. "Zpochybním první testy, který mi udělali a tím je zmatu." Otec je tady. Zahrabal se do podzemí a zkoumá jak někoho zmutovat. Doufám, že Hiro neudělal nějakou blbost. Jsme brachové. Je skoro stejně chytrý jako já, jen se tím tak nechlubí, takže musí být v pořádku stejně tak Akina. Potřeboval jsem si vyčistit hlavu, než se posunu o patro níž. Schody vedoucí do sklepa končili u výtahu. Čekal jsem nějaký opatření, ale krom kamery se nemusel zadávat žádný kód ...

Zachraň můj osud 41.díl "Buch buch.. buch buch." Dark zalapal po dechu. Pomalu udělal krok. Pak další, až se dostal k tajné polici. Natáhl ruku a pohladil sklo, ve kterém bylo jeho srdce. Tlouklo jako splašené. "Pomůžu ti." Opatrně jsem sundala největší poklad. Bylo smutné dívat se na Darka. Chtěl ho, ale nemohl ho mít. V levé ruce jsem svírala srdce a v té pravé svou lásku. "Musíme se dostat pryč." Zpátky to nebude tak jednoduché jako se dostat sem. Podvědomě jsem to věděla, ale nechci si to připustit. Darius a Amor dorazili jako první k místu, kde předtím bylo schodiště. "Někde tu musí být nějaký mechanismus." Amor koukal z leva doprava a hledal. Opadané zdivo a vlhko. Čas se krátil. Darius stál opodál a jen sledoval naši marnou snahu. "Radil bych ti, aby se tam podívala Adra. Přeci jen je dnes její šťastný den." To bylo jediné co řekl za celou dobu co mi daroval štěstí. "Podržíš ho?" Podávala mi Darkovo srdce. "Asi to...

Se dívim, že už je to 40. díl tak pokračuju opět v pekle. Adra se dala dobrovolně mučit. Amor a Darius pomůžou kde můžou. Podaří se jim zachránit Darka? A co jeho srdce? Zachraň můj osud 40.díl "Dariusi ona neví co dělá. Musíme jí zastavit dřív, než bude pozdě!" Amor popadl poslední lahvičku. Čirá tekutina svítila v té tmě jako diamant. "Co máš v plánu Amore?" Se zájmem se Darius díval na jiskřivou lahvičku. Pán pekla zbystřil. "Co mi s tím chcete udělat? Cha cha." Smál se. Vlasy vstávaly hrůzou. Zlověstný a hnusný skřek se odrazil od stěn. "Teď!" Amor mrštil lahvičku a místností prolétla neuvěřitelná záře. "To mi zaplatíte!!" Bylo slyšet za námi. "Co to bylo?" Amor se ušklíbnul. "I posel lásky umí být pomstychtivý. Dostal co si zasloužil." Nezůstal jsem pozadu a následoval Amora na protější stranu. Chodba se zviditelnila. Na zdech byli rýhy od nehtů a krvavé mapy. Pak byla téměř černá chodba. Vypadala jako když nem...

Manželem proti své vůli 16. díl "Dobré odpoledne." Deris ležel vedle mě!!! Tohle je na mě silná káva. Vylítla jsem z postele co nejrychleji to šlo. To bylo těsné. Srdce mi tlouklo tak rychle. Musím se… co toooo. Řetěz se zviditelnil a táhl mě zpátky do ložnice. Ve dveřích se mi podařilo zachytit o futra. Pootočila jsem hlavu a málem přestala dýchat. Deris měl ovinutý řetěz kolem rukou. Vždycky kousek přitáhnul a uvinul okolo zápěstí. "Co co … to děláš?" Vyjela jsem na něj, když se mu na zápěstí sedřela kůže do krve. "Chci si promluvit, ale ty pořád utíkáš." Zarazilo mě to a místo, abych se snažila o útěk pokračovaly mé kroky, až k němu. "Ty jsi hrozný, už zase tě musím léčit." To se někdy stalo? Nic si nepamatuju. Hadříky a mast byli jako vždy hned v prvním šuplíku vedle postele. "Pusť ten řetěz, ať ti to mohu ošetřit." Pustil ho a řetěz zmizel, na jeho zápěstí byla místy sedřená kůže do krve. Růžové flíčky se jen mírně odřely a nenapá...

V nitru se ztratí, den kdy se vrátí není znám, sotva dech popadám. Projít se zpátky, zadními vrátky, je čas, kdy si pohov prostě dám. City se krátí, dneska to platí, cestu zapomínám, v srdci už tmu mám. Mládí se ztrácí, vše pohltí se prací, hloub se propadám, slzy z tváří otírám. Mysl rychlostí pádí, pak tě stejně zradí, píseň ze rtů zpívám, sotva už tě vnímám. Klavír poslední noty ladí, bříšky prstů ti hladí, konec melodie znám, stejně tě přivolám.

Škola pro chytráky 44.díl Po bratrské přísaze mohu cokoliv budu chtít. Keii co se chystáš udělat? Zablesklo se mi v očích, když se vedle mě formovalo medvědí monstrum. Napůl člověk napůl medvěd se narovnal. Bylo to jako vidět svůj špatný odraz v zrcadle. Tohle jsem byl já, když se měním. Jedna polovina měla rudou srst a druhá šedobílou. Oheň a led v jednom. "Teď nemůžeme tak moc sdílet svoje myšlenky. Čím dál od sebe budeme, tím to bude horší bráško." Vím, že je to riziko, ale my nemáme na vybranou. "Chci po tobě, abychom se rozdělili!" Přesně toho se medvěd bál. "Najdeme je dřív a pak vymyslíme co dál. Chci, aby si běžel tímhle směrem. Ve své původní formě a bez mého těla budeš rychlejší, ostražitější a nebezpečnější, než když jsme v jednom těle." Kei měl pravdu. Je to docela rozumné a nemůže ho to nijak ohrozit. "Počkej tady na mě. Brzo se vrátím." V ten okamžik byl medvědí duch pryč. Bylo mi bez něj divně. Takové zvláštní prázdno uvnitř mě. By...

Zachraň můj osud 39.díl Začal boj myslí. Pán pekla se nevzdával tak snadno. Adra ani nemrkla a Amor okolo sebe měl ve vzduchu samá srdíčka. Došlo mi, že u obou neuspěl a zaměřil se na mě. "Dariusi." Špitla Adra, ale v té době jsem ucítil silný nápor. Bolest hlavy se stupňovala. Přiložil jsem ruce na spánky. Je silný. Moc silný na to, abych něco takového vydržel. Ďábel se ušklíbnul a pronikl dovnitř. Poklekl jsem na kolena. "Dariusi to nesmíš. Nenech se ovládnout." Takřka mě dohnal k šílenství. Otřel se o každé místo a o každou buňku. Doslova to bylo peklo, které se nacházelo v mé hlavě. Sám proti někomu, tak mocnému. Vzdal jsem se a nechal ho slídit ve všech zákoutích. Oči se zavřely a já viděl na co se dívá. Dveře. Byla to cesta, kterou dávno neznám. Opřel se do nich, ale nic se nestalo. Začal bušit na okovy, aby povolily. Dveře se odmítaly hnout. Další nápor pekelné síly a ohně se rval dovnitř. Dveře se se skřípěním otevřely, jen na malí kousek. Vylítla z nich neb...

Manželem proti své vůli 15.díl Zakryl jsem ji svým tělem a zavřel oči. "Chraň ji!" Ozvalo se z kouta kde byla jen kniha na podstavci. Nevím co se dělo v místnosti. Zvuky okolo mě našeptávaly a nutily otevřít oči, zvednou hlavu, pustit se stolu, přestat bránit paní hradu. Vždycky, když už jsem si myslel, že to nevydržím se ve mně něco zlomilo. Podvědomě jí budu chránit. Bez kouska paměti na toto místo jsem věděl, že dělám správnou věc. Místností se přehnalo něco obrovského. Zvuky se stupňovaly a trhaly mi uši. Nezakryl jsem je sobě, ale jí. To ona byla víc v nebezpečí, než já. "Vydrž ještě chvíli Derisi." Promlouvala kniha do toho hluku, který mě dováděl k šílenství. Křečovitě jsem svíral desku stolu a ještě víc nalehl na studené tělo čarodějky. Moje ústa byla tak blízko jejich. Cítím jak se nadechla. Otevřel jsem oči a setkal se s modrýma očima. Dívala se na mě překvapeně. Její obličej omládl. V tu chvíli jsem si dovolil snít a přitiskl své rty na její. V pokoji se...

Dračí prokletí 20.díl poslední díl : "Co tím chceš říct?" Kadak se zdál silnější, než předtím. Jak bych mohl vyhrát, aniž bych Mině ublížil. Nejdřív jí odtamtud musím dostat. Zmapoval jsem rychle okolí. Kdyby si všiml, že se rozhlížím a hledám únikovou cestu, jistě by ji živou nenechal. Mina zmizela v útrobách temné jeskyně. Občas zarachotil řetěz a Kadak zůstával venku sám. Byl na dohled, ale ne natolik blízko, abych mohl zaútočit. Tohle nebude férový boj. Budu se muset spoléhat na kouzla. Zbraně nebudou mít žádnou váhu. Tak trochu jsem s tím počítal. "Ta tvoje milá Mína je z rodu Dračí spravedlnosti! Nikdy nebudete moci být spolu. Slyšíš nikdy Zarosi." Jejich rod byl vyhlazen. Jak by mohla být jedna z nich? Nemůžu tomu uvěřit. Kdyby to byla pravda, zabila by mě. To by byl pravý dračí trest. Žádné vyhnanství ze země draků, ale rychlá smrt. "Nevěřím ti." To by si měl Zarosi, protože právě já jsem tvůj soudce, porota a popravčí. "Věř si čemu chceš, al...

Zřejmě to bude končit již v příštím díle pokud se mi to vejde do jednoho. Dračí prokletí 19. díl "Vstaň ti povídám!" Odhodil mě těsně u zbraně a sám sevřel magickou hůl. "Chceš mě zabít?" Dřív nebo později by to stejně udělal. "Nezaváhal bych ani vteřinu a tou dýkou tě podříznul jako slepici." Jeho hněv ho poháněl, ale taky mohl způsobit ještě větší šílenství. Zůstala jsem ležet na zemi a nehnula ani prstem. "No tak vstávej nebo tě budu mučit!" Vyhrožoval, ale nic neudělal. "Proč bych měla? Říkal jsi, že mě stejně zabiješ. Takže je úplně jedno jestli to udělám nebo ne. Nemáš proti mně nic co by mě donutilo to rozebrat a složit, aby byl výsledek podle tvých představ." Bylo pro mě těžké mluvit, ale podařilo se mi srozumitelně říct vše důležité. Takřka jsem vyčerpala všechnu sílu. Oči se neudržely otevřené a víčka se zavřela. Dýchat bylo najednou tak těžké. "Jak si dovoluješ usnout? Vzbuď se ženštino!!!" Někdo se mnou lomcoval a...

Dračí prokletí 18.díl Podívala jsem se ven a tam viděla Zarose, který se vyhnul několika šípům. Některé si našli cestu do jeho hrudi. Obrovské šípy připomínající kopí. Chci ho jít zachránit, ale když zdržím tu ještěrku udělám to nejlepší co můžu. Ruce se mi třásly jako nikdy předtím. Byla jsem vyčerpaná a cítila, že dlouho nevydržím. "Jak jsi ho potrestal? Chci vědět všechno." Tak zvědavé člověčí mládě. Jedním okem jsem pozoroval, jak se Zaros snaží dostat blíž k jeskyni. Obešel jsem svého vězně a chystal dál svoje věci. "Ssssšt jsi zvědavá, ale to se mi na tobě líbí. Pokud Zaros zemře, ty budeš volná." Musím ho donutit, aby se ke mně otočil a vyprávěl dál. Získám pro Zarose co nejvíc času. Venku něco křuplo. Následně byli slyšet další lupání jak se spouštěli pasti okolo jeskyně. Viděla jsem letět síť. Na zapadajícím slunci se na ní zaleskly ostré hroty. "Klidně zemřu místo Zarose, ale chci vědět jaký dostal trest." Ještěrka se přestala přehrabovat v nějak...

Tato povídka bude brzo dopsaná. Ještě tak díl dva možná tři. Nevím, ale chci ji dopsat, až pak vyjdou další díly předně k manželem proti své vůli, která se mi krásně píše a pak i ostatní. Dračí prokletí 17.díl "Uvidíš moji pomstu." Zaros je v nebezpečí. Pouta byla příliš pevná a zařezávaly se do rukou. Pomalu bylo těžké se i jen volně nadechnout. Celkově se mi zdálo na tom něco divného. Škrtily mě čím dál tím víc. Odřené zápěstí zvlhlo krví. "Bolí to? Chci, aby tě to bolelo a stejně to bude málo." Něco se změnilo. Něco o čem jsem neměla ani ponětí. Cítím to, ale nedovedu poznat co to je. V uších mi cinkalo od nárazů amuletů o kované brnění. Ještěrka byla hbitá a pohybovala se rychle po prostoru jeskyně. Zahlédla jsem nějaké věci, které na chvíli odkryl, než je zase uložil do náruče tmy. Kniha a to druhé my bylo povědomé. Jen si vzpomenout. " Krám jeden starej! Chci, aby Zaros viděl tvou smrt." Na hranici, kdy jsem nevěděla jestli se znovu nadechnu se škrtí...

Dračí prokletí 16.díl Těch scénářů, co by se mohlo stát se mi míhalo v hlavě tolik, že jsem vůbec nedávala pozor na dění okolo. Pak jsem je spatřila. Oči smaragdové barvy s vražedným pohledem. Chtěla jsem utéct, ale stejně by mě dřív nebo později dostal. "Co ode mě chceš? Nic nemám." Nepoznávala jsem svůj hlas, ale důležité bylo se zeptat. Znovu na mě dýchnul. Ledový vzduch mi způsoboval husí kůži. "Ssssšt.. Budeš moje kořist. Zaros zaplatí za to co mi udělal!" Nerozuměla jsem tomu. Zaros mě odnesl pryč. Nechtěl mě u sebe nechat, protože se o mě bál? Nebo mě tam opravdu nechtěl? Byla jsem zátěž a na obtíž? Co je pro mě správná odpověď? Najednou jeskyni osvítila hůl, na jejímž konci bylo magické světlo. Rozdělilo se na několik pochodní, které se rozprostřely do kruhu. Konečně se mi naskytl pohled na toho, kdo je se mnou v jeskyni. Dlouhé ještěrčí tělo bylo okolo svinuté. Kdykoliv mě mohl uvěznit pevným stiskem těla. Z tlamy se sem tam povystrčil úzký jazyk, který vyd...

Zachraň můj osud 38.díl "Propálil jsem si kalhoty." Houknul na nás Amor a vstal ze země. "Vážně? Spodky se srdíčkama." Adra se i v téhle situaci dala do hlasitého smíchu. Amor našpulil pusu jako uražené dítě. "Adro ty nosíš s kytičkama!" Okamžitě zčervenala jako rajče. "Ty mě špehuješ?" Amor se vítězně zašklebil. "Nechte toho vy dva. Budu potřebovat vaši pomoc. Můžete to nechat na jindy." Najednou jsem si uvědomila, že Darius po celou dobu něco pozoruje a zjišťuje. "Adro jdeme doleva." Prohlásil, když si všiml jak ho pozoruji. "Přišel jsi na něco?" Amor se připravil a ze země zvedl poslední dvě lahvičky. Jedna byla červená a druhá černá. Nebudu se ptát na co je má. Třeba se nám budou ještě hodit. "Ano. Je to zrcadlo. Cesta se jen změnila ze strany na stranu. Jestli to předtím bylo doprava. Tak mi půjdeme přesně obráceně. Adro půjdeš uprostřed cokoliv se hne zlikviduj. Amore potřebuju tě vzadu na mazaní stop a na...

Manželem proti své vůli 14.díl Mám se toho bát nebo ne? Nevěděl jsem jak mohu té létající potvoře rozumět. Chystalo se to přistát hned vedle mě. Přikrčil jsem se proti nárazu větru. Tráva se zavlnila, když stvoření přistálo. Vypadal jako malý drak co se ztratil, ale přeci na mě volal Derisi. Odkud mě zná? A znám já jeho. Než jsem se vzpamatoval, byl jsem doslova v zubech vysazen na hřbet a v rukou mi přistála malá lahvička. "To je pro mě?" Dráček kývnul. Roztáhl křídla a bez zaváhání vzlétl. Nejdřív jsem zpanikařil a chtěl sesednou, když mýtina pod námi končila. Trochu jsem se bál, ale po vypití obsahu lahvičky mi bylo dobře. Při mírné zatáčce se mi pohotově podařilo chytit jednoho výběžku na drakově krku. Ten osten byl na vrcholu ostrý a pokrytý nějakou odporně vypadající břečkou. Nebudu se ptát co po mě chce dokud nepřistaneme a já neucítím pevnou zem pod nohama. Něco zavrkal, ale já mu v tom větru a rychlém letu nerozuměl. Asi se snaží říct co se stalo. "Nevzpomínám s...

Příště povídka manželem proti své vůli. Pokusím se jí napsat co nejdřív. :) Dračí prokletí 15.díl Podíval jsem se, až do jejich smaragdových očí, které se aktivovaly. Moje oči z nevysvětlitelného důvodu začaly mrkat. Nebyl jsem schopen vydržet něco tak zářivého a pableskujícího. Kdybych byl v dračí kůži normálně by se to otevřelo a já bych mohl letět za Minou, ale s takovou se tam nedostanu nikdy. Vzpomněl jsem si na obraz v zrcadle a ten pohled mi přišel něčím známi. Ten kdo je s Minou v jeskyni se chce pomstít. Najednou to do sebe zapadalo. Musím se dostat dovnitř a vzít si co potřebuju. Čas se neúprosně rozeběhl a utíkal hrozně rychle. Polovina noci se přehoupla jako nic, ale do svítání daleko. Musím ty dveře otevřít. Sova se třpytila a její pohled mě oslepoval. Znovu se aktivovala a pohasla, už mám jen jeden pokus na otevření jeskyně jinak se tam nikdy nedostanu ani jako drak. Musím to zkusit a vydržet. Ruce začínaly brnět jak stále svíraly skálu. Udržet se tak vysoko spotř...

Dračí prokletí 14. díl Co se to děje? Musím ji zachránit. Svěsil jsem lidské ruce podél těla. Bez křídel se tam nedostanu včas. Zaklení se rozeznělo jeskyní a několikrát se opakovalo. Byl jsem hlupák. Bez ní je mi tady smutno, pusto a prázdno. Král draků měl pravdu. On věděl, proč jí nechávám paměť, i když jsem ji přenesl dost daleko. Chci ji vedle sebe, to je ten pravý důvod. Mina patřila ke mně. Musím ji ochránit a přivést zpátky domů. Bylo mi divně, když jsem takhle uvažoval, ale nějak cítím, že to tak má být. Zrcadlo nazření konečně ukázalo kousek tváře Miny. Spala v temnotě, jen ten rudý pár očí se na ní díval a byl čím dál blíž a blíž. Dnes. Právě dnes nastal okamžik, abych to použil. Přejít do staré jeskyně trvalo jen chvilku. Dostat se nahoru mi pomohl přičarovaný mrak, ale dojít, až nakonec jeskyně bylo o dost těžší. Nastavení pastí a ovládáni mechanismu bylo na dračí velikost a rozpoznávání šupin a barvy očí. V lidské podobě mi dělalo problém jen otevřít ručně bránu. Jakéko...

Zachraň můj osud 37.díl Brána nebes se pomalu otevřela, ale my jsme se rozhodli vejít do té druhé. Plameny na bráně se zvětšily a šlehaly, až na kliku, která se rozpálila. "Dariusi tohle je moje parketa." Amor mě odstrčil stranou a vytáhl něco ze svého vaku. Dveře se se skřípotem pomalu začaly otvírat. "Rychle dovnitř, než se to zavře. Dlouho to neudržím." Adra proklouzla jako poslední a rovnou se zabouchly. "Nejsme tady vítání." Podotkla Adra a šla přímo hlavní cestou. Bylo jí jedno, kdo všechno nás uvidí. Tolik pekelníků vstalo ze svých pelechů a dívali se, kdo jim to tam leze bez pozvání. Chtěli zaútočit, ale nesměli. Přešli jsme bez větších problému a jejich vrčení bylo slyšet do další části pekelných chodeb. Tam nebyl skoro nikdo. Adra mířila ke kráteru, který musíme obejít, abychom se dostali, až k vládci pekla. "Jsem si jistá, že to bylo tudy. Pořád napravo. Dark mi to prozradil, pro případ, že bych chtěla přijít na návštěvu." Amor se snaž...

Škola pro chytráky 43.díl Někdo se přibližoval a já věděl, že se musím rozhodnout. Ohlédl jsem se, ale ulice byla prázdná, jen klapot bot se ozýval čím dál blíž. Musím se dostat pryč. Zariskovat a vyhrát nebo se nechat chytit. Moje moc mi byla k ničemu stejně tak jako rychlost, kterou nemůžu použít jinak bych překročil limit a stal se snadnou kořistí. Podařilo se mi přeběhnout silnici na druhou stranu bez povšimnutí. Spoře osvětlený chodník mi nahrával do karet. Zmizet ve tmě a vypařit se mimo město. Zastavil jsem u křižovatky, ale to sem neměl dělat. "Stůj." Zařval někdo pár kroků za mnou. Plížil se a pronásledoval. Nehodlal mě nechat jít tak snadno. Nemám na vybranou. Na hlavu jsem si hodil kapuci a skryl obličej. Nikdo si nesmí pamatovat mou tvář, aby nás nenašli. Podařilo se mi obnovit sílu, která zrychluje pohyb a vyrazil co nejrychleji to šlo. Kličkování v postraních uličkách a schovávání na každém rohu. Začínal jsem být unavený. Celé tělo brnělo a zpomalovalo. Konečně ...

Manželem proti své vůli 13.díl Vchod do jeskyně byl na dohled. Stačilo se tam jen dostat. Flí přidal a okolo se spustily všechny obraná kouzla a skryté pasti. Než jsme se vyhnuli letícím šípům z druhé strany na nás byla hozená síť. Můj kouzelný štít a Flíčkova síla se nedala jen tak porazit. Vše se nám vyhnulo a spadlo do propasti. Nakonec se nám podařilo dostat se, až k vchodu a vletět dovnitř přímo k nohám černokněžníka Fouse. "Ty máš, ale odvahu." Rozezněla se po všech stranách ozvěna., až to rachotilo. Ani jsem se na něj nepodívala a hledala Derise. " Kde je? Kam si ho ukryl?" Měla jsem na jazyku mnohem silnější slova, ale nechci, aby mu ublížil. "Zapomeň na něj. To já se stanu tvým pravým manželem. Naše kouzla se rovnají a spolu budeme nejsilnější. Ovládneme svět." Vypadlo z Fouse a ještě se mi snažil lichotit. "To bych raději zemřela." Stejně se to brzo stane pomyslela jsem si a snažila se získat to co mi patřilo. "Derisi." "...

Dračí prokletí 13.díl Moc dobře jsem věděl co tím náš král myslí. Chci, aby někdo věděl o naší zemi o tom, že máme také srdce. Nejsme jen zvířata. Zbavit se jí, aniž by si pamatovala? Jak by potom věděla komu věřit a komu ne. Jak bych se cítil já, kdyby mi někdo vzal kousek života bez dovolení? To vše mi prolétalo hlavou, aniž bych si všiml prozíravosti krále všech draků. Četl ve mně jako v otevřené knize a jen nadzvedával obočí a z koutku úst mu šel jemný kouř. Byl stále připraven k boji, kdyby ho někdo napadl ze zadu a nebo z dálky. Bylo to šílené, když jsem na to přišel, ale v tuhle chvíli mě přišlo lepší stát se člověkem, než zůstávat drakem. "Málo kdo z naší rasy mě překvapí, tak jako ty teď." Hluboký vůdčí hlas zaduněl a odrazil se od hory. "Až budeš připraven zůstaneš buď drakem a nebo člověkem. To je odpověď jakou potřebuješ." Řekl a pomalu se rozplynul. Tam, kde ještě před chvíli stál rozkvetli květiny. Byl jsem zmatený jako nikdy předtím. Měl bych přijít o...

Pokud se divíte, proč jsem nevydala nové rady do hry Shakes a Fidget je to prosté. Mimo dessu se moc neměnilo a to bych mohla vložit jen fotky, takže pro mě jen zbytečná práce navic. Pokud by jste o článek opravdu stáli mohu to dát dohromady přibyli i opravy ve hře, ale opět jen menší. Je to na vás, ale raději píšu o novinkách a vychytávkach :) Pěkné čtení nového dílu : Dračí prokletí 12.díl V očích se jí zaleskly slzy. Věděla o mě hodně, ale neřekl jsem úplně všechno. "V tomto údolí nebylo nic, když mě sem poslali. Nenáviděl jsem toto místo, ale časem se mi podařilo pochopit. Jen já mohu udržet krajinu živou. Bez pomoci by zemřela, tak jako moje duše, když mě vyhnali z Dračího království. Z nenávisti se stala mou útěchou a domovem. Nemohl bych odejít a ani nechci." Mina se mě snažila obejmout. Sotva se jí podařilo chytit jednu moji tlapu. "Jsi moc velký." Usmála se a pustila mě. Místo slz se zračilo v očích štěstí. Přešla po rozbořené jeskyni a sem tam nohou odkryl...