POVÍDKYODKAT

Dračí prokletí 20.díl poslední díl : "Co tím chceš říct?" Kadak se zdál silnější, než předtím. Jak bych mohl vyhrát, aniž bych Mině ublížil. Nejdřív jí odtamtud musím dostat. Zmapoval jsem rychle okolí. Kdyby si všiml, že se rozhlížím a hledám únikovou cestu, jistě by ji živou nenechal. Mina zmizela v útrobách temné jeskyně. Občas zarachotil řetěz a Kadak zůstával venku sám. Byl na dohled, ale ne natolik blízko, abych mohl zaútočit. Tohle nebude férový boj. Budu se muset spoléhat na kouzla. Zbraně nebudou mít žádnou váhu. Tak trochu jsem s tím počítal. "Ta tvoje milá Mína je z rodu Dračí spravedlnosti! Nikdy nebudete moci být spolu. Slyšíš nikdy Zarosi." Jejich rod byl vyhlazen. Jak by mohla být jedna z nich? Nemůžu tomu uvěřit. Kdyby to byla pravda, zabila by mě. To by byl pravý dračí trest. Žádné vyhnanství ze země draků, ale rychlá smrt. "Nevěřím ti." To by si měl Zarosi, protože právě já jsem tvůj soudce, porota a popravčí. "Věř si čemu chceš, al...

Zřejmě to bude končit již v příštím díle pokud se mi to vejde do jednoho. Dračí prokletí 19. díl "Vstaň ti povídám!" Odhodil mě těsně u zbraně a sám sevřel magickou hůl. "Chceš mě zabít?" Dřív nebo později by to stejně udělal. "Nezaváhal bych ani vteřinu a tou dýkou tě podříznul jako slepici." Jeho hněv ho poháněl, ale taky mohl způsobit ještě větší šílenství. Zůstala jsem ležet na zemi a nehnula ani prstem. "No tak vstávej nebo tě budu mučit!" Vyhrožoval, ale nic neudělal. "Proč bych měla? Říkal jsi, že mě stejně zabiješ. Takže je úplně jedno jestli to udělám nebo ne. Nemáš proti mně nic co by mě donutilo to rozebrat a složit, aby byl výsledek podle tvých představ." Bylo pro mě těžké mluvit, ale podařilo se mi srozumitelně říct vše důležité. Takřka jsem vyčerpala všechnu sílu. Oči se neudržely otevřené a víčka se zavřela. Dýchat bylo najednou tak těžké. "Jak si dovoluješ usnout? Vzbuď se ženštino!!!" Někdo se mnou lomcoval a...

Dračí prokletí 18.díl Podívala jsem se ven a tam viděla Zarose, který se vyhnul několika šípům. Některé si našli cestu do jeho hrudi. Obrovské šípy připomínající kopí. Chci ho jít zachránit, ale když zdržím tu ještěrku udělám to nejlepší co můžu. Ruce se mi třásly jako nikdy předtím. Byla jsem vyčerpaná a cítila, že dlouho nevydržím. "Jak jsi ho potrestal? Chci vědět všechno." Tak zvědavé člověčí mládě. Jedním okem jsem pozoroval, jak se Zaros snaží dostat blíž k jeskyni. Obešel jsem svého vězně a chystal dál svoje věci. "Ssssšt jsi zvědavá, ale to se mi na tobě líbí. Pokud Zaros zemře, ty budeš volná." Musím ho donutit, aby se ke mně otočil a vyprávěl dál. Získám pro Zarose co nejvíc času. Venku něco křuplo. Následně byli slyšet další lupání jak se spouštěli pasti okolo jeskyně. Viděla jsem letět síť. Na zapadajícím slunci se na ní zaleskly ostré hroty. "Klidně zemřu místo Zarose, ale chci vědět jaký dostal trest." Ještěrka se přestala přehrabovat v nějak...

Tato povídka bude brzo dopsaná. Ještě tak díl dva možná tři. Nevím, ale chci ji dopsat, až pak vyjdou další díly předně k manželem proti své vůli, která se mi krásně píše a pak i ostatní. Dračí prokletí 17.díl "Uvidíš moji pomstu." Zaros je v nebezpečí. Pouta byla příliš pevná a zařezávaly se do rukou. Pomalu bylo těžké se i jen volně nadechnout. Celkově se mi zdálo na tom něco divného. Škrtily mě čím dál tím víc. Odřené zápěstí zvlhlo krví. "Bolí to? Chci, aby tě to bolelo a stejně to bude málo." Něco se změnilo. Něco o čem jsem neměla ani ponětí. Cítím to, ale nedovedu poznat co to je. V uších mi cinkalo od nárazů amuletů o kované brnění. Ještěrka byla hbitá a pohybovala se rychle po prostoru jeskyně. Zahlédla jsem nějaké věci, které na chvíli odkryl, než je zase uložil do náruče tmy. Kniha a to druhé my bylo povědomé. Jen si vzpomenout. " Krám jeden starej! Chci, aby Zaros viděl tvou smrt." Na hranici, kdy jsem nevěděla jestli se znovu nadechnu se škrtí...

Dračí prokletí 16.díl Těch scénářů, co by se mohlo stát se mi míhalo v hlavě tolik, že jsem vůbec nedávala pozor na dění okolo. Pak jsem je spatřila. Oči smaragdové barvy s vražedným pohledem. Chtěla jsem utéct, ale stejně by mě dřív nebo později dostal. "Co ode mě chceš? Nic nemám." Nepoznávala jsem svůj hlas, ale důležité bylo se zeptat. Znovu na mě dýchnul. Ledový vzduch mi způsoboval husí kůži. "Ssssšt.. Budeš moje kořist. Zaros zaplatí za to co mi udělal!" Nerozuměla jsem tomu. Zaros mě odnesl pryč. Nechtěl mě u sebe nechat, protože se o mě bál? Nebo mě tam opravdu nechtěl? Byla jsem zátěž a na obtíž? Co je pro mě správná odpověď? Najednou jeskyni osvítila hůl, na jejímž konci bylo magické světlo. Rozdělilo se na několik pochodní, které se rozprostřely do kruhu. Konečně se mi naskytl pohled na toho, kdo je se mnou v jeskyni. Dlouhé ještěrčí tělo bylo okolo svinuté. Kdykoliv mě mohl uvěznit pevným stiskem těla. Z tlamy se sem tam povystrčil úzký jazyk, který vyd...

Zachraň můj osud 38.díl "Propálil jsem si kalhoty." Houknul na nás Amor a vstal ze země. "Vážně? Spodky se srdíčkama." Adra se i v téhle situaci dala do hlasitého smíchu. Amor našpulil pusu jako uražené dítě. "Adro ty nosíš s kytičkama!" Okamžitě zčervenala jako rajče. "Ty mě špehuješ?" Amor se vítězně zašklebil. "Nechte toho vy dva. Budu potřebovat vaši pomoc. Můžete to nechat na jindy." Najednou jsem si uvědomila, že Darius po celou dobu něco pozoruje a zjišťuje. "Adro jdeme doleva." Prohlásil, když si všiml jak ho pozoruji. "Přišel jsi na něco?" Amor se připravil a ze země zvedl poslední dvě lahvičky. Jedna byla červená a druhá černá. Nebudu se ptát na co je má. Třeba se nám budou ještě hodit. "Ano. Je to zrcadlo. Cesta se jen změnila ze strany na stranu. Jestli to předtím bylo doprava. Tak mi půjdeme přesně obráceně. Adro půjdeš uprostřed cokoliv se hne zlikviduj. Amore potřebuju tě vzadu na mazaní stop a na...

Manželem proti své vůli 14.díl Mám se toho bát nebo ne? Nevěděl jsem jak mohu té létající potvoře rozumět. Chystalo se to přistát hned vedle mě. Přikrčil jsem se proti nárazu větru. Tráva se zavlnila, když stvoření přistálo. Vypadal jako malý drak co se ztratil, ale přeci na mě volal Derisi. Odkud mě zná? A znám já jeho. Než jsem se vzpamatoval, byl jsem doslova v zubech vysazen na hřbet a v rukou mi přistála malá lahvička. "To je pro mě?" Dráček kývnul. Roztáhl křídla a bez zaváhání vzlétl. Nejdřív jsem zpanikařil a chtěl sesednou, když mýtina pod námi končila. Trochu jsem se bál, ale po vypití obsahu lahvičky mi bylo dobře. Při mírné zatáčce se mi pohotově podařilo chytit jednoho výběžku na drakově krku. Ten osten byl na vrcholu ostrý a pokrytý nějakou odporně vypadající břečkou. Nebudu se ptát co po mě chce dokud nepřistaneme a já neucítím pevnou zem pod nohama. Něco zavrkal, ale já mu v tom větru a rychlém letu nerozuměl. Asi se snaží říct co se stalo. "Nevzpomínám s...

Příště povídka manželem proti své vůli. Pokusím se jí napsat co nejdřív. :) Dračí prokletí 15.díl Podíval jsem se, až do jejich smaragdových očí, které se aktivovaly. Moje oči z nevysvětlitelného důvodu začaly mrkat. Nebyl jsem schopen vydržet něco tak zářivého a pableskujícího. Kdybych byl v dračí kůži normálně by se to otevřelo a já bych mohl letět za Minou, ale s takovou se tam nedostanu nikdy. Vzpomněl jsem si na obraz v zrcadle a ten pohled mi přišel něčím známi. Ten kdo je s Minou v jeskyni se chce pomstít. Najednou to do sebe zapadalo. Musím se dostat dovnitř a vzít si co potřebuju. Čas se neúprosně rozeběhl a utíkal hrozně rychle. Polovina noci se přehoupla jako nic, ale do svítání daleko. Musím ty dveře otevřít. Sova se třpytila a její pohled mě oslepoval. Znovu se aktivovala a pohasla, už mám jen jeden pokus na otevření jeskyně jinak se tam nikdy nedostanu ani jako drak. Musím to zkusit a vydržet. Ruce začínaly brnět jak stále svíraly skálu. Udržet se tak vysoko spotř...

Dračí prokletí 14. díl Co se to děje? Musím ji zachránit. Svěsil jsem lidské ruce podél těla. Bez křídel se tam nedostanu včas. Zaklení se rozeznělo jeskyní a několikrát se opakovalo. Byl jsem hlupák. Bez ní je mi tady smutno, pusto a prázdno. Král draků měl pravdu. On věděl, proč jí nechávám paměť, i když jsem ji přenesl dost daleko. Chci ji vedle sebe, to je ten pravý důvod. Mina patřila ke mně. Musím ji ochránit a přivést zpátky domů. Bylo mi divně, když jsem takhle uvažoval, ale nějak cítím, že to tak má být. Zrcadlo nazření konečně ukázalo kousek tváře Miny. Spala v temnotě, jen ten rudý pár očí se na ní díval a byl čím dál blíž a blíž. Dnes. Právě dnes nastal okamžik, abych to použil. Přejít do staré jeskyně trvalo jen chvilku. Dostat se nahoru mi pomohl přičarovaný mrak, ale dojít, až nakonec jeskyně bylo o dost těžší. Nastavení pastí a ovládáni mechanismu bylo na dračí velikost a rozpoznávání šupin a barvy očí. V lidské podobě mi dělalo problém jen otevřít ručně bránu. Jakéko...

Zachraň můj osud 37.díl Brána nebes se pomalu otevřela, ale my jsme se rozhodli vejít do té druhé. Plameny na bráně se zvětšily a šlehaly, až na kliku, která se rozpálila. "Dariusi tohle je moje parketa." Amor mě odstrčil stranou a vytáhl něco ze svého vaku. Dveře se se skřípotem pomalu začaly otvírat. "Rychle dovnitř, než se to zavře. Dlouho to neudržím." Adra proklouzla jako poslední a rovnou se zabouchly. "Nejsme tady vítání." Podotkla Adra a šla přímo hlavní cestou. Bylo jí jedno, kdo všechno nás uvidí. Tolik pekelníků vstalo ze svých pelechů a dívali se, kdo jim to tam leze bez pozvání. Chtěli zaútočit, ale nesměli. Přešli jsme bez větších problému a jejich vrčení bylo slyšet do další části pekelných chodeb. Tam nebyl skoro nikdo. Adra mířila ke kráteru, který musíme obejít, abychom se dostali, až k vládci pekla. "Jsem si jistá, že to bylo tudy. Pořád napravo. Dark mi to prozradil, pro případ, že bych chtěla přijít na návštěvu." Amor se snaž...

Škola pro chytráky 43.díl Někdo se přibližoval a já věděl, že se musím rozhodnout. Ohlédl jsem se, ale ulice byla prázdná, jen klapot bot se ozýval čím dál blíž. Musím se dostat pryč. Zariskovat a vyhrát nebo se nechat chytit. Moje moc mi byla k ničemu stejně tak jako rychlost, kterou nemůžu použít jinak bych překročil limit a stal se snadnou kořistí. Podařilo se mi přeběhnout silnici na druhou stranu bez povšimnutí. Spoře osvětlený chodník mi nahrával do karet. Zmizet ve tmě a vypařit se mimo město. Zastavil jsem u křižovatky, ale to sem neměl dělat. "Stůj." Zařval někdo pár kroků za mnou. Plížil se a pronásledoval. Nehodlal mě nechat jít tak snadno. Nemám na vybranou. Na hlavu jsem si hodil kapuci a skryl obličej. Nikdo si nesmí pamatovat mou tvář, aby nás nenašli. Podařilo se mi obnovit sílu, která zrychluje pohyb a vyrazil co nejrychleji to šlo. Kličkování v postraních uličkách a schovávání na každém rohu. Začínal jsem být unavený. Celé tělo brnělo a zpomalovalo. Konečně ...

Manželem proti své vůli 13.díl Vchod do jeskyně byl na dohled. Stačilo se tam jen dostat. Flí přidal a okolo se spustily všechny obraná kouzla a skryté pasti. Než jsme se vyhnuli letícím šípům z druhé strany na nás byla hozená síť. Můj kouzelný štít a Flíčkova síla se nedala jen tak porazit. Vše se nám vyhnulo a spadlo do propasti. Nakonec se nám podařilo dostat se, až k vchodu a vletět dovnitř přímo k nohám černokněžníka Fouse. "Ty máš, ale odvahu." Rozezněla se po všech stranách ozvěna., až to rachotilo. Ani jsem se na něj nepodívala a hledala Derise. " Kde je? Kam si ho ukryl?" Měla jsem na jazyku mnohem silnější slova, ale nechci, aby mu ublížil. "Zapomeň na něj. To já se stanu tvým pravým manželem. Naše kouzla se rovnají a spolu budeme nejsilnější. Ovládneme svět." Vypadlo z Fouse a ještě se mi snažil lichotit. "To bych raději zemřela." Stejně se to brzo stane pomyslela jsem si a snažila se získat to co mi patřilo. "Derisi." "...

Dračí prokletí 13.díl Moc dobře jsem věděl co tím náš král myslí. Chci, aby někdo věděl o naší zemi o tom, že máme také srdce. Nejsme jen zvířata. Zbavit se jí, aniž by si pamatovala? Jak by potom věděla komu věřit a komu ne. Jak bych se cítil já, kdyby mi někdo vzal kousek života bez dovolení? To vše mi prolétalo hlavou, aniž bych si všiml prozíravosti krále všech draků. Četl ve mně jako v otevřené knize a jen nadzvedával obočí a z koutku úst mu šel jemný kouř. Byl stále připraven k boji, kdyby ho někdo napadl ze zadu a nebo z dálky. Bylo to šílené, když jsem na to přišel, ale v tuhle chvíli mě přišlo lepší stát se člověkem, než zůstávat drakem. "Málo kdo z naší rasy mě překvapí, tak jako ty teď." Hluboký vůdčí hlas zaduněl a odrazil se od hory. "Až budeš připraven zůstaneš buď drakem a nebo člověkem. To je odpověď jakou potřebuješ." Řekl a pomalu se rozplynul. Tam, kde ještě před chvíli stál rozkvetli květiny. Byl jsem zmatený jako nikdy předtím. Měl bych přijít o...

Pokud se divíte, proč jsem nevydala nové rady do hry Shakes a Fidget je to prosté. Mimo dessu se moc neměnilo a to bych mohla vložit jen fotky, takže pro mě jen zbytečná práce navic. Pokud by jste o článek opravdu stáli mohu to dát dohromady přibyli i opravy ve hře, ale opět jen menší. Je to na vás, ale raději píšu o novinkách a vychytávkach :) Pěkné čtení nového dílu : Dračí prokletí 12.díl V očích se jí zaleskly slzy. Věděla o mě hodně, ale neřekl jsem úplně všechno. "V tomto údolí nebylo nic, když mě sem poslali. Nenáviděl jsem toto místo, ale časem se mi podařilo pochopit. Jen já mohu udržet krajinu živou. Bez pomoci by zemřela, tak jako moje duše, když mě vyhnali z Dračího království. Z nenávisti se stala mou útěchou a domovem. Nemohl bych odejít a ani nechci." Mina se mě snažila obejmout. Sotva se jí podařilo chytit jednu moji tlapu. "Jsi moc velký." Usmála se a pustila mě. Místo slz se zračilo v očích štěstí. Přešla po rozbořené jeskyni a sem tam nohou odkryl...

Dračí prokletí 11.díl Nasedla za má křídla a já se opatrně vznesl. V tu chvíli mě vůbec nenapadlo, že by mohl Kadak dorazit tak brzo. Kousek od jeskyně jsem cítil jeho přítomnost. "Musíš dolů! Schovej se ." Mina byla vyděšená, ale poslechla a jakmile se mi podařilo stočit křídla k výběžku pod skálou rychle se pustila dračích šupin a seskočila. "Tiše čekej, přiletím pro tebe." Mocný drak se ode mě vzdaloval. Máchnul křídly a ovanul mě svěží vítr, který mi dodal odvahu. Zůstala jsem přitisknutá ke skále a čekala. Tady nahoře, kde nemohu udělat ani krok bylo krásně, ale nebezpečně. V jeskyni se ozvala rána a bylo ticho. Každá minuta navíc mi přišla hrozně dlouhá. Tolik jsem si přála být po boku Zarose a pomoct mu. Bylo to zvláštní, ale něco mě k němu táhlo jako magnet. Možná jeho upřímnost nebo jeho kouzelně modré oči? Doba se prodlužovala a já se začala chvět po celém těle. Slunce bylo vysoko na obloze a neúprosně pálilo. Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit. Další ...

Manželem proti své vůli 12.díl Deris se snaží dostat zpátky za Lajou, ale místo toho se stává vězněm černokněžníka. Na hradě se zatím zabydlela temnota a smutek. Prokletí si vybírá svou daň na čarodějnici a ona slábne. Co bude s Derisem ? Na Hradě: Moje síla se pomalu vytrácí. Brzo ze mě bude jen stará a protivná baba. Pomyslela jsem si a snažila se smířit se svým osudem. Zavolala jsem si skřety a Flíčka. "Všichni se vraťte domů. Tady vás nic dobrého nečeká. Podívejte." Ukázala jsem na černé mraky za oknem, které se kupily a vše okolo chřadlo, usychalo. "My zůstat a pomoct. Tady doma." Rozhodl hlavní skřet a vrátili se do sklepních prostor. "Flíčku nemůžu tě dál chránit." Drncnul do mě a hlavu si položil na klín. Zlehka jsem ho hladila. Uklidňovalo mě to a dodalo trochu odvahy. "Děkuji ti." Jen spokojeně zavrněl a zůstal stočený okolo křesílka a chránil mě. "Flí fli." Spokojeně ležel a nehodlal se hnout. Jsou jako moje rodina. Pomyšlení...

Trochu jsem se unavila, ale stejně se mi povedlo dopsat tuhle část. Co se bude dít v Pekle? Darius, Adra a Amor stojí před jejich branou. Zaza má potíže. Zachraň můj osud 36.díl "Darku není ti nic?" Dívala jsem se jak sebou škubnul. Ruku si tiskl na hrudi a díval se do země. Jen zavrtěl hlavou a šel dál za mnou a Amorem. Každou zatáčku, kterou jsme prošli a dostávali se blíž k domu byl divnější. Něco mi nesedělo a začínala jsem si dělat starosti. Konečně se nám podařilo dorazit k domu na okraji zbořeniště. Amor sundal vak a rovnou si sedl na verandě jak byl unavený. "Už jste tady?" Vítal nás Darius a za ním se krčila Zaza se džbánem vody v rukou. "My nemáme hlad ani žízeň, ale děkujeme." Odmítla slušně Adra a sedla si do stínu vedle Darka. "Opravdu ti nic není?" Poodsedl a otočil se k nám zády. "Není! Nestarej se o mě!" Jen se o něj bojím. Z pod víčka mi ukápla slza a vpila se do vyschlé země, kde vyrostla květina. Potřebovala jsem se u...

Manželem proti své vůli!! 11.díl Posledně se koště obětovalo, aby se čarodějnice Laja mohla vrátit zpátky do světa. Nakonec jí z temnoty dostal Deris a snažil se na ní dohlídnout. Přes všechny nástrahy se mu to podařilo, ale vyčerpáním usnul. V tomhle bodě se Laja probouzí a vidí vedle sebe ležet Derise. Jejich řetěz i náramek se opravil a opět je spoutal k sobě. Co se bude dít dál ? Opravdu ležel vedle a držel mou ruku. Deris vypadal tak klidně a spokojeně, ale já věděla, že to musím udělat. Jen jednou se chci podívat do jeho očí a vidět tam svůj odraz. Nadešel čas. Pohladila jsem jeho tvář a trochu se pohnul. Zachvěla se jeho víčka a pomalu se díval na svět. Otočil hlavu a střetli jsme se pohledem. "Děkuji a sbohem." Chtěl něco říct, ale já ho nenechala. Nedokázala bych se dívat jak trpí. Jedno lusknutí prstů a vše se zrušilo a u Derise vymazalo. Derise se mi podařilo poslat domů, aniž by se mu něco stalo. Pouto prasklo a náramek se rozpadl. Papír se smlouvou se vzňal a k ...

Škola pro chytráky 42.díl Kei a Hiro jdou zachránit Aki. První stopa odhalena. "Vyrážíme." Hiro se držel těsně za mnou. Myslel jsem, že mi nebude stačit, ale on mě dokonce konkuroval a chvílemi byl o krok napřed. Medvěd ve mně se pohroužil do polospánku, aby mohl vyčkávat na tu správnou chvíli a nahromadit další sílu, kdyby bylo třeba. Blížíme se k prvnímu vzdálenému městečku a já doufám v nějakou stopu. "Víš ty vůbec …. Jak ji najít?" Ptal se mě Hiro za běhu z kopce a těžce přitom oddechoval. "Jo jeden nápad bych měl." Nervózně se na mě podíval a spiklenecky mrknul. "Tak to vyklop Keii." Asi se to bude zdát divný, ale je to jediná stopa co mám. "Budeme čenichat." "Cože budeme?" Hiro zastavil, abych mu celou tu věc vysvětlil. "Ten co mě vezl byl cítit cigaretami zvláštní vůně, ty jen tak nikdo nekouří." Nechápavě pokrčil rameny. "No a kde je největší prodejna cigaret?" Viděl jsem jak se mu rozsvěcí žárovka....

Křehká duše Svoboda je nádoba skleněná, v podzemí je zavřená, ne každý, tu kliku má, že roztáhne křídla svá. Často jsou brzo zlámaná, jen pocit volnosti zůstává, nápis věznice něco překrývá, v pekle se to nevnímá. Místa po křídlech jsou bolavá, tam, kde naděje zůstává, budu zase čechrat pírka svá, vzlétnout, je myšlenka jediná.

Manželem proti své vůli 10.díl Držel jsem její dlaň ve své a pomohl jí sevřít násadu od koštěte. Náramek na zápěstí zapraskal a varovně zablikal. Měla tak studené ruce, jako by se neměla vrátit z temnoty, která ji obklopovala. Stejně ji nepustím. "Za chvíli tady na to budeš sám. Musíš jí pomoct dostat se zpátky. Pokud tu šanci propásneš, už nikdy se nevrátí a ty budeš muset nést kletbu místo Laji." Nevěděl jsem co mě čeká, ale nemůžu to nechat jen tak a jít si domů. Ve skutečnosti je docela milá. "Jak to mám udělat?" Trochu mě to děsilo. Můžu se snad rozhodnout jinak? Dobře jsem věděl, že tohle je rozhodující krok. "Chci po tobě jen jedno. Nehni se od Laji ani na krok. Musíš to vydržet dokud se na její dlani neukáže druhá polovina srdce. Jedině tak se obnoví vaše smlouva a náramky. Pokud se tak nestane do svítání, nic nepůjde vrátit a ty budeš prokletý." Nejdřív jsem si ničeho nevšiml dokud koštěti nezmizelo všechno proutí. Postupně se vytrácena i násada. ...

Dračí prokletí 10.díl "To jsi jen ty?" Podíval jsem se na nezvaného hosta. Po těch letech pěkně zestárl, ale jinak to byl pořád ten stejně nepříjemný Kadak. Jeho ještěrčí tělo sešedlo do odstínu kamenů, kdyby se nehnul tak si na něj sednu. "To je pěkné uvítání po tolika letech." Jeho ledové oči mě probodly. Jiného by zamrazilo, ale mě to bylo jedno. "Co mi chceš?" Stroze jsem se zeptal a vyčkával co ten starý blázen zase vymyslel. "Je to přesně 500 let, kdy tě sem poslali. Říkám to nerad, ale smíš si žádat jednu věc z dračí země." Neochotně prohlásil a rozhlížel se po jeskyni. Naštěstí jsem všechny předměty od krále draků schoval a obzvlášť zlatý prach. Zrcadlo nazření pro někoho jiného vypadalo obyčejně a nic neukázalo a knihovna byla stejně na jedné hromadě. Kdyby Kadak věděl, co všechno se mi podařilo za ty roky nahromadit za drahocenné kousky, určitě by je chtěl pro sebe. "Jednu věc ze země draků?" "Ano cokoliv co budeš chtít t...

Manželem proti své vůli 9.díl Tak jsem zpátky a se mnou samozřejmě něco ke čtení, i když je většina z vás venku a nebo na dovolené, třeba se sem kouknete během léta. Mě je to jasné ozvala se hlavně Weush na tuhle povídku, protože jí pravidelně čte a dost často komentuje, tak samozřejmě tady je ode mě dílek. Řetízek se ještě víc ztenčil a jedno očko pootevřelo. "Rychle ho najdi a přiveď! Pokud se to přetrhne bude prokletý." Koště vystřelilo jako pominuté z pokoje na chodbu. Bylo slyšet slabé lupnutí okolo zápěstí. Celý náramek se pokryl pavučinkou prasklinek. Musela jsem se opřít o křeslo a zhluboka se nadechnout. Moje moc slábla s každou vteřinou. Tělo se unavovalo dvakrát rychleji. Nemohla jsem si ani nic přičarovat. Do pokoje přihopsal skřet s Flíčkem. "On se o vás bát. Neudržet ho ve stáji." Flíček do mě drncnul čumákem. Nešlo mi ani zvednou ruku, abych ho pohladila. "Flí, flíííí. On smutný Lajo." Flíček popotáhl, až se otevřelo okno. Skřetík vyskočil n...

Moji čtenáří, teď tu týden nebudu. Pokud chcete, abych napsala třeba pokračování této povídky a nebo některé z rozepsaných můžete tady u tohoto dílu nechat koment co chcete na příště, alespoň se nebudu muset rozhodovat co otevřít a psát jako první, až se vrátím je to na vás. :) Děkuji, že to čtete i s chybkama ty nezměním, ale příběh mohu :) Přeji vám krásné léto a dovolené. Nový díl po rozkliknutí článku... Manželem proti své vůli 8.díl Je to určitě další past. Nesmím se nechat tak snadno rozrušit. Hlavně na nic nemyslet. Předtím se mi chtělo utéct, ale v téhle chvíli se nehodlám hnout ani o milimetr. Mast se vsakovala do kůže a bolest odeznívala. Čarodějnice přesně věděla, kde se má dotknout a jak zatlačit, aby se celé tělo uvolnilo. "Hmm.." Zakroužila prsty okolo krku a já se neudržel. "Libí se ti to?" Zeptala se a naklonila se víc nad postel. "To ti pomůže." Slyšel jsem její slova a později jak mi dýchla na ucho. Horký vzduch ovanul citlivé místo...

Škola pro chytráky 41.díl "To bych netvrdil." Dravčí výraz v mých očích nikoho nenechal na pochybách. "Co víš? Brácho pomůžeme ti hledat!" Byl jsem rád, že jsou to moji přátele, ale tohle musím udělat sám. "Nemůžu vám nic říct. Najdu ji a přivedu." Mamka se mi podívala do očí. "Když si něco vezme do hlavy nedá si to vymluvit." Povzdychla si a podala mi čisté oblečení. "Všichni půjdeme. Vedle na chodbě je otevřené okno bez mříží. My jsme nic neviděli." Spiklenecky na mě mrkla a byla na odchodu. Ostatní jí následovali jako královnu, která dala rozkaz, až na Hira. "Já tě v tom nenechám. Chci pomoct. Brácho vezmi mě sebou." Odhodlání a sevřené pěsti. To jsem četl z jeho postoje. "Musíš zůstat, kdyby se mi to nepodařilo. Nechci, aby máma zůstala sama. Postarej se tady o to." Prosil jsem Hira a mezitím se stihl skoro obléct. Už jen boty a v mžiku budu pryč. "Nechám po sobě stopy, aby si mě mohl najít a pokračovat, kdy...