POVÍDKYODKAT

Škola pro chytráky 30.díl Posledně se Aki vypařila a nechala Keie dodělat práci v kanceláři. To by jsme ho neznali, aby za ní neběžel. Celkově skončí jako zamražený medvěd. Naštěstí Hiro rád pomůže a dokonce udělí pár rad jak by se měl chovat k Aki, než jí přestane bavit být pronásledována. Snad jste se na tento díl těšili. Ráda píšu, ale potřebuju k tomu mít klídek. Čeká mě pečení cukroví no zítra mám svátek je stále tolik věcí co mám do vánoc udělat snad budu zvládat i psát. Mám tu novou žádost o zaktualizování alba na s2 no celkově chci aktualizovat celou sekci SF, takže info bude snad ještě přehlednější. Teď k povídce, na kterou doufám čekáte : "Hiro mě neutečeš!" Křičel za mnou Kei a snažil se běžet v promočeném oblečení. Rozmrznul nějak rychle, pomyslel jsem si a hnal se chodbou a odbočil doleva. Vím, že proti němu nemám šanci, ale v tomhle stavu bych mohl konečně vyhrát proti dravé šelmě. Keie jsem cítil těsně za sebou a sotva popadal dech. Ani nevím, kdy jsme vyběhli ...

DRAČÍ PROKLETÍ Opravdu se vám to nezdá právě vychází pilotní díl nové povídky!! Já mám ráda draky, takže není žádnou novinkou, že tato povídka je dračí :) Snad se vám bude líbit toto je jen dílek na seznámení a je trošku delší, než píšu jindy. Děj se bude pomalu odkrývat a snad se mnou vydržíte i tuto povídky. Brzo vyjdou i ostatní rozepsané jak Zachraň můj osud tak Škola pro chytráky. Děkuji za přízeň :) Zaros Část první: Safírově modrý drak Zaros párkrát mocně máchl křídly a vzlétl mezi mraky. Obletěl naposledy město draků a tím se rozloučil se svým domovem, který už nikdy neuvidí. Dokázal létat hodiny, protože létání miloval a teď mu bude odepřeno mimo lovení potravy opustit jeskyni. Na obzoru zapadalo slunce a tak se rozhodl, že je nejvyšší čas přistát a odpočinout si před namáhavou cestou, která ho ještě čeká. Za porušení dračího zákona byl Zaros vyhnán z dračí země a odsouzen žít sám v jeskyni na úpatí hory. Tomu místu kam měl namířeno se říkalo Zapomenuté, málo kdo o tom místě v...

Padá vločka do kraje, jsou jich plné aleje, dobrou náladou tě nabije, když se na nich každý projede. Vločka jiskrná , stříbrem opředená, na pomoc si mráz zavolá, ať můžem na ledě dokola, než se to celé polámá. Hádej jestli roztaje, vločka co zanechá krůpěje, letos určitě zima uspěje, krásně se lyžuje. Padá vločka do kraje, ledová a nádherná prostě je.

Zachraň můj osud 24.díl V posledním díle jsme se dověděli jak se Amor sám trestá za chybu, když Adru potřel svým novým vynálezem, který mění osobnost ze zlé na dobrou a obráceně. Duchna si neví rady a tak se uchýlila k poslednímu řešení. Starověké ochranné kouzlo obětování. Víc v novém dílu… Díl je kratší, ale slibuju brzo bude další :) Díl z Nebe "To ti nedovolím Amore." Šepot zaříkávání s každým slovem sílyl a nabíral na intenzitě. Amor se přede mnou uzavřel do průsvitné koule, která byla čím dál tvrdší. Bylo na něm vidět, že se šíleně stresuje a o to víc se stávala ulita nepropustnou. Mé zaříkávání se začalo utvářet a vedle mě se objevilo několik starých duchů s nejsilnější ochranou magii. Dávno byli zapomenuti a vymazáni ze všech knih, protože jejich podmínku nemohl nikdo splnit a všichni kdo to zkusili byli zapovězeni a uvrhnuti do podsvětí. Nikdo se nikdy nedočkal jejich mocného kouzla, ale já to dokážu. Jeden se pohnul a přiblížil se ke mě. "Víš jaká bude cena ?...

Stesk Žal se rozprostírá čím dál víc, nestihla jsem ti ani nic říct, co všechno musím v srdci výst, občas se to nedá snýst. Starosti se sypou jako lavina, všechno není má vina, jen nás někdo proklíná, všude zatáčky, ale nikde rovina. Jednou bych chtěla stát s pevnýma nohama, být jen na chvíli zase celá rodina, i kdyby to byla pouhá hodina, nikdy bych ji nepromarnila. Je to žal co mě tíží. Ty se ocitáš na kříži.

TOTO JE PŘEDNASTAVENÝ ČLÁNEK JSEM NA DOVOLENÉ. Dlouho tu nebyla jednorázovka a já s ní vyplouvám na světlo jako tady tenhle ťunťa :) Fotky jsou pořízené z jedné delší procházky. Nefotila jsem smečku čertů, protože byla moc ošklivá :D maj smůlu. A začínáme, se na to podíváme : Příběh s dalším foto dole :) ťuk na článek Jak to tak bývá něco musí nějak začít. Tady je to vlastně konec jednoho a začátek druhého. Kdysi, když ještě byli v rybníkách vodníci se tam zatoulala jedna nešťastnice a skočila do vody. Však v té době tam jeden vodník kraloval. Seděl si na rybě a vládl ve svém vodním panství pevnou rukou. Jikry měl spočítané a každého kdo mu tam chtěl pytlačit pěkné zmáchal. Pozoroval své panství ze souše a viděl co se událo. Sice nevěděl proč se tak rozhodla, ale bylo mu jí líto a tak ji proměnil. Místo nohou měla ploutev. Její kaštanové vlasy se změnily na zlaté dlouhé kadeře a na jejich konci se leskla mušle s perlou. Byl to nejvzácnější kousek, široko daleko a ona ho měla za úkol st...

Zachraň můj osud 23.díl TENTO DÍL JE PŘEDNASTAVEN momentálně odlétám za teplem do Turecka, během těch 11 dnů zde výjde pár dílu, které jsem stihla napsat před odjezdem. Teď již k minulému dílu. Adra a Dark jsou na svém prvním rande, ale nějak se jim nevyvedlo, protože Dark ucítil, že pokud to není pravá osobnost Adri nemá smysl jí pokoušet. To co na ní má rád se vytratilo na jeden měsíc, když jí Amor potřel nějakým lektvarem na změnu povahy v případě Adry se jednalo ze zlé na dobrou. V pekle se na Dárka připravuje trest to vše bylo v minulém díle dnes se podíváme do nebe. Nebe : "Přestaň se na mě tak lepit!!" Zařval jsem na Duchnu, až doslova nadlétla ke stropu. Teď abych jí seškrabával dolů. Její cár vysel jako kus záclonky. Stačilo jen škubnout a zapustila kořeny někde v podlaze mého domku. "Umíš taky něco jiného, než se všude zarývat čumákem?" Vypadala divně, až pak se otočila a mě došlo, že má prdel vepředu, takže jsem měl skvělý výhled na přední část co byla mo...

Zachraň můj osud 22.díl Dnes je ten den kdy by se měla Adra sejít s Darkem. On čeká na místě, které si určili a ona zatím nedorazila. Co myslíte vyjde jim to ? Co by se tak mohlo stát? A jak je na tom Zaza a Dariusem?? Máte se na co těšit dá se říct, že dnes píšu skoro online nemám ani čárku :D Dark a Adra : Jsem tu včas oddychl jsem si a uhrábnul si vlasy, které neposedně poletovaly. Už jsou moc dlouhé pomyslel jsem si a nevšímal si ani jedné z žen, co procházeli okolo a zvědavě si mě prohlíželi. Promnul jsem pramen rudých vlasů a zastrčil si ho za ucho. Okolo mě se utvořil hlouček mladých dívek, ani nevím kde se jich tolik vzalo. Čím víc jich bylo, tím víc jsem se mračil, kdybych mohl tak se vypařím. Jenže tady si to nemohu dovolit a Adra by mě nemohla najít. Nedalo se to vydržet, ale naštěstí se Adra objevila v pravou chvíli, kdy se mě začínali vyptávat jestli jsem nějaký model. Jen kdyby mě viděli u nás, tak by vzali do zaječích. Šibalsky jsem se usmál, až na několik přítomných pad...

Škola pro chytráky 29.díl V minulém díle se nám pěkně spalo a budilo se vodou, i když na Keie to mělo efekt rovný nule. Oba se hašteří a Hiro se baví jejich výstupy a hádkami. Tak to by bylo Kei vyhodil Hira z kanceláře konečně se ho zbavil no a do práce máme ještě co dělat. No a já, abych vám to napsala :D článek je dole .... Než Kei odešel k sobě stihla jsem po něm hodit knihu školního řádu… přesná trefa. Podíval se na mě jen tak napůl a zalezl do své jeskyně. Takový studený pohled na mě ještě nehodil. Jednou je rozpálený podruhé ledový a jindy ničí vše okolo sebe. Má tolik různých osobností, ale jedna bez druhé, by asi nemohly tvořit Keie jakým je. Konec těch blbých myšlenek je na čase pohnout s touhle hromadou. Popadla jsem několik razítek naráz a třídila poslední fůru. Většina byli blbosti, které jsem medvědovi nedávala ani před čumák, ale některé stáli za pokus jestli projdou. Nakonec z toho byla solidně narvaná velká krabice na vyhození a druhá poloprázdná ke schválení či zamítn...

Tak mám konečně náhradní noťas snad se mi povede zase psát :) Vkládám narychlo sepsaný dílek tentokrát z Pekla ... snad to někdo čte. Dostane Dárk povolení jít za Adrou ? To se dovíte v tomto díle. Zachraň můj osud 21.díl PEKLO : Potřebuju okamžitě záskok!! Mysli Darku nebo Adru jen tak neuvidíš nakonec se urazí a šance bude fuč. Tohle snad musel vymyslet sám Ďábel!! A teď se mi směje. Neměl jsem odvahu jít za ním do hlavního sálu prosit o propuštění z hlídání, ale jiná cesta asi ani neexistuje. Vstal jsem ze svého oblíbeného místa v předpeklí a šoural se směrem ke kovaným vratům. Vždycky mě fascinovalo jejich kování, ale právě dnes pro mě ztratilo své kouzlo. Jakoby záře vyprchala a zbyl jen chladny necitelný kov. Pomalu se otevřely a já mohl vejít. Před očima mi tančily pochodně s plameny věčného ohně a ozařovaly několik kotlů. Křik a prosby jsem dávno nevnímal, ale dnešek je prostě jiný. Najednou jsem slyšel utrpení, řev, nadávání, prostě to co jsem doposud ignoroval. Bylo zvláštní ...

Kapitola 2. Jde se ven V tomhle spisu se zaznamenává lov na myš. Opět beru lupu, protože tato stranka z života kočky byla absolutně rozežraná :D Vzbudím se jako vždy v brzkém dnu tedy spíš noci. To je tak akorát vyrazit na dnešní lov. Před odchodem si zbaštím pár granulek a loknu vody, abych vydržela číhat. Seběhnu schody dolů a proklouznu malými dvířky pro nás kočky. Krmitel se prostě vytáhl s tímhle vylepšovákem, abychom mohli kdykoliv ven. Prolezu a slyším jak se za mnou dvířka zabouchnou a slezu další schody, sice by to chtělo něco jako kladkostroj nebo výtah, ale aspoň se rozehřeju. Prolétnu malým sklepním oknem a jsem venku. Nadýchnu se čerstvého vzduchu a mažu na zahradu. Přímo rovně, až dozadu přes malou lávku. Cestou absolutně kašlu na psa a hejno běžeckejch kachen, ty budu nahánět jindy. Dneska mám prostě chuť na malou šedou myšku. Procházím se po louce a zapnu své radary. Uši hlásí slabý větřík ze severu, takže přejdu na jinou stranu, aby o mě myši nevěděli. Prozkoumávám ter...

Prostě náhoda a je z toho píseň. Tvůj osud čáry má, cestu tvojí tvoří, správné odbočky a mosty boří, to co se ti líbí na popel shoří, vybrat si vlastní cestu maří. Ta nová cesta ti před očima stále září, jedině osudem se utváří, směr se jí držet daří, jak tvůj kamarád se tváří. Jen se otočíš, do zad ti ostrý nůž vráží, Zlobí se, že jiná cesta ti osud kříží, proto přetrhává tvojí přízi, abys zjistil, že bez ní zima mrazí. Běž na začátek, ať najdeš svůj cíl, nikdy nevíš, kdy osud se ti rozdvojil.

Škola pro chytráky 28. díl Stále jsme v kanceláři předsedy tříd a Aki nevědomky usnula. Kei si z ní udělal polštář, když mu nechala odnést jeho milovaný gauč. Později se vzbudila a doslova vylítla. Keie odpálkovala na zem. Jenže, to neznáte Keie ani to s ním nehnulo. Tak co zkusit trochu studené vody ? ….. Když nezabral držkopád tak ledová voda určitě. Natočila jsem plnou konvici vody samozřejmě té nejstudenější a šla po špičkách. Tohle ti vrátím i s úroky! Malé naklonění a pár kapek skončilo přímo na jeho zátylku. Čekala jsem vystoupení hodné mistra chrapouna, ale Kei nic, prostě si dál spal a vůbec nereagoval. Tak to na něj vyleju celý a pomalu se chystala vylít všechnu vodu. Na Keie v ten okamžik dopadly první paprsky slunce. Právě svítalo a já si ho pěkně zaleju, třeba ještě povyroste. Podmínky k tomu měl skvělé. "Aki kdy to budete mít hot…" Hiro stanul ve dveřích a nevěřícně zíral co je tohle za scénu. Zamrkal a začal se smát. "Máš skvělej nápad, ale má to jeden háč...

Zachraň můj osud 20.díl Posledně se Darius trochu zamyslel a přišel na to, že jeho vzpomínky nepasují tak úplně do sebe. Tolik toho chtěl vědět a nemohl si vzpomenout nevěděl na co, ale nechtěl se vzdát. To, že byl na Zemi mělo svůj důvod a on příjde na to jaký… Země: To mě mělo napadnout hned, že musí být Zaza unavená. Táhnout padlého anděla je mnohem těžší břemeno, než lidské tělo. Podíval jsem se do jejich očí a zhodnotil jak na tom je. Naštěstí měla jen natažené svalstvo a pochroumané zápěstí na levé ruce. Vypadala tak křehce a přitom byla tak silná a odolná. Tohle si zasluhuje odměnu, o které budu muset hodně popřemýšlet. Darius se na mě díval tak pronikavě jako by mi rentgenoval každičkou kostičku v těle. Byl to mrazivý pocit, který se mě držel celý zbytek dne. "Tady máš ještě kousek koláče." Nabídla jsem mu skoro polovinu. Jindy bych ho měla k večeři na několikrát, ale jeho hladový pohled mě utvrdil v tom, že má ještě hlad. "Děkuji. Všechno od tebe chutná tak dobř...

Škola pro chytráky 27.díl V předchozím díle se Kei konečně dověděl, že jeho milovaný gauč zmizel z kanceláře a začal být nepříčetný. Akina ho donutila jít pokračovat ve vyřizování žádostí a to takovou rychlostí, až to létalo všude kolem a šla vařit kafe. Vypadá to na dlouhou noc plnou papírování. díl jee dole :) trochu kratký, ale nemám moc nápadů :) Kei je opravdu něco pomyslela jsem si a rychle zabouchla dveře od jeho kanceláře předsedy tříd. Životu nebezpečná tahle práce a to můj nadřízený je medvěd v rouše beránčím a to doslova. Co to bude příště? No nechám se překvapit třeba se polepší. Šla jsem postavit na další konvici kafe a snažila se mezi tím ještě třídit několik posledních krabit, které se musely bezpodmínečně vyřídit. Kei vylezl s hrnkem v ruce a já mu zrovna rychle nalila, aby se vrátil ke své práci. "Ten gauč..?" Nechal otevřenou otázku a čekal jestli něco řeknu. "Až to doděláš tak ti ho nechám přinést zpátky." Věděla jsem, že je unaveny a měl by se na...

vkladám odpověď na dotaz mailem : niki72 příště nějaký kontakt, když mi posíláš dotaz :) Jinak nedostavám za to nic a blog.cz je sám o sobě zdarma. Píšu pro radost jak rady do hry tak povídky Zachraň můj osud 19.díl Dneska se dostaneme snad mezi smrtelníky. Co se dál bude dít s Amorem a Duchnou to si nechám na jindy :D A co teprve Adra s Darkem ? no dnes vám to nepovím :D Země : Dark zmizel hned jak přiletěla černá holubice a nechal mě tam samotného. Ten pocit nejistoty mě sžíral víc, než bych si chtěl připustit. Bylo to otravné a přitom tak nepříjemné. Otázky se hrnuly jedna za druhou a v hlavě mi vznikla změť otazníků bez odpovědí. Myšlenky se tak zamíchaly a nepropustily nic nového. "Třeští mě hlava a nemůžu si vzpomenout!" Zařval jsem naštvaně, až vedle mě začala padat omítka okolo okna, které sotva drželo v pantech. Tohle místo, čas i Zaza má svůj důvod. Zamyslel jsem se a pak si uvědomil, že dost věcí si pamatuju a vím jak používat svou moc. Bez křídel jsem si připadal...

Zachraň můj osud 18. díl V minulém díle jsme byli v nebi u Amora a trochu ho pozlobila duchna a on nestihnul sledovat Adru a Darka. Prošvihnout něco takového při testování svého elixíru proměny nálady není nic příjemného, takže se celý smutný plouží domů a co se bude dít tam…. Opět díl z nebes :D Celý den mám zkažený a na střílení šípů lásky nemám ani pomyšlení. Zabouchl jsem za sebou dveře. "CO tu děláš?" Vykulil jsem oči na přeházený domek a nezvaného hosta. "Co by stěhuju se. Mám tě mít pod dohledem a tohle je nejlepší způsob jak tě hlídat Amore." No to mě podrž. Já pod jednou střechou s tímhle strašidlem. To teda ne! Neřekl jsem ani popel a běžel rovnou před našeho pána. "Pane! To přece nejde!" Celý rudý jsem zařval do oblak kde byl trůn z mraků. "Ona je duch nebo co to vlastně jde a má mě totálně na háku." Tak tohle sem říkat neměl hergot. "No můj malý Amorku o to přesně šlo. Dokud si nedáš pokoj s tím co v nebi provádíš a nezačneš se s...

Škola pro chytráky 26.díl Můj podrážděný šepot se zabodával, až přede mnou stál mrňavý scvrknutý Kei. "Okamžitě jdeš se mnou, i kdybych tě tam měla dotáhnout!!" Tohle mu pořádně omlátím o hubu. "No tak jdeme!!" Čapla jsem ho za límec a téměř táhla po schodech. Bylo mi jedno, že se skoro přizabil, však on si to zaslouží. Venku před domem se mi vytrhl. Zdrhne!! Místo toho zůstal stát a narovnal si školní uniformu a kravatu. "Nejsi ve své kůži?" Potichu se mě zeptal a povolil si knoflík u krku, kde měl linku od přiškrcené kravaty. "Ty máš co říkat!" Je to debil utěšovala jsem se a snažila se ho nepraštit mezi oči. Hlavně, že on si hrál na medvěda co ztratil sebekontrolu, tak ať vidí jaký to je. "Jdeš se mnou dobrovolně?" Můj vražedný pohled mluvil za vše. Na sucho polknul a podvolil se. "Když to jinak nejde." Vyrazil hned za mnou. pokračování dole :) ťuk Ve škole nás vyhlíželi, protože měli strach. Nevím jestli o mě nebo o Keie, ...

V práci si občas broukám a z toho vznikají vlastně moje básně alias písně, kdyby někoho zajímalo kam na to chodím. Klika je, že tam nikdo není :D Můj skřehoták není dobré poslouchat :D Opět to dám dolů pro ty, kteří zájem mají si to rozkliknou :D Jedná se opět o téma andělské :) Anděl pokušitel Je to anděl co mě stráží, nikdy se však neodváží, pokoušet mě na polštáři, cítím jenom jeho záři. Pírkem hladí moje tváře, vždycky se pak ztratí v páře, čekám zda se neukáže, nechal mi tu jen své stráže. Na poslední chvíli káže, aby nesahali na polštáře.

"Není Aki teď děsivější, než Kei?" Mrmlal si Naruto. Nikdo nebyl schopen hlasitého smíchu, když to Naruto komentoval, ale usměv na tváři nám zůstal. Vše dobře dopadlo a mohli jsme se vrátit na školní pozemky a pak se rozejít do svých domovů. Počasí se proměnilo stejně jako Kei. Slunce začalo vysoušet utvořené louže a naše oblečení by se dalo rovnou pověsit na šňůru. Keie jsme ten den neviděli a po pravdě ani nikdo z nás nebyl připraven na to se s ním setkat. Není divu po tom co předvedl většina z nás byla stále trochu v šoku. Nikomu to nepovíme to bylo jasné. Musíme to udržet pod pokličkou před ostatníma a hlavně před vedením školy. To byla dohoda našeho školního hlídačského gengu. Uběhlo pár dní a Kei se ještě neukázal. Pozorovat každý den stále více navztekanou Akinu nebylo nic s porovnáním otázky kde je zase Kei. Od toho dne se neukázal a dokonce ani na gauči nebyl k nalezení. Místnost předsedy tříd se plnila papíry, které potřebovali jeho podpis a místo toho se zašil doma...

Zase jednou píšu báseň no spíš takovou odrhovačku, která se ani číst nedá. Jen mě tak napadlo sepsat něco o sobě. Trochu hodně a moc :D se podceňuju a tohle nezařazuju do své tvorby je to pouze to co mi na jazyk přišlo ono to jindy není o moc lepší . Až začnu psát zase normálně poznáte to :D Omluva dopředu těm, kteří se pokusí si to přečíst nepatří to vlastně do žádné sekce jen mé blabolky. Odvar Chtěla bych být svobodná, moje duše uvězněná zůstává, tam kde je nejvíc bolavá, šípem byla raněná. Chtěla bych být toulavá, jednou průbojná a zářivá, jenže já jsem taková, obyčejná a lekavá. Chtěla bych být neviditelná, jenže jsem jen bláznivá, co si srdce občas vylívá, a vidět jsem víc, než se zdá. Vždycky bych jen chtěla, ale přání se mi neplnila, lepší, kdybych blbá byla, aspoň bych bez nervů žila. V poslední době jsem hodně vytížena a proto se nepíše tak pardon a počkejte si :) ono něco snad zase sepíšu....

Zachraň můj osud 17.díl Asi nemá cenu psát co bylo v minulém díle kdo zájem má sám se koukne přece to nebudu pořád vypisovat jako blbec, když se to nečte hlavně, že mě psaní baví to je to podstatné. Kdyby přeci jenom někdo tápal tak to skončilo tím, že Amor dostal ochranku :D no jak se to vezme. Na mě je každý duch krátký, to by mohl vědět pomyslel jsem si a snažil se znovu rozplácnou pohodlně na mraku, když v tom tam najednou bylo málo místa. Někdo si vedle mě sedl a skoro mě schodil. Zavrávoral jsem napůl v leže a napůl v sedě. Chyběl kousíček a spadl bych přímo na frňák, ale někdo mě chytnul. "Měl bys dávat vetší pozor Amore." Vedle mě na mraku seděl duch nebo duchna jak se říká duchovy, když je to ženská? Dumal jsem nad nevyřešenou otázkou a vůbec nevnímal co povídá. Ťukla do mě z ničeho nic se to průhledné divné stvoření o mě opřelo. "Vnímáš mě!" Zařvala mi do ucha, až jsem nadskočil a znovu skoro spadnul. "Tohle už není sranda!" Vyštěknul jsem a poma...

Škola pro chytráky 24.díl Naše skupina konečně našla jak Akinu s Hirem tak Keie, který se nedokázal ovládat. Vše s ním lomcovalo a ani nevěděl co dělá. Naruto a ostatní byli připraveni pomoci, ale než se rozhodli nad tím jak Akinu s Hirem oddělit od Keie bylo pozdě. Kei zaútočil na svého bratra. Dál se podíváme právě v tomto díle. Opět jsme v lese stále nám nepřeje počasí. Vichřice přidává na síle a déšť se změnil v kroupy…. Pokračování dole :) "Jak chceš Keie odlákat?" Naruto se zeptal a jen civěl na Keie, který vypadal hrůzostrašně. Vystouplé tesáky a pěna u pusy nevěstily nic dobrého. Stejně tak jeho drápy na porostlých rukou medvědími chlupy naháněly respekt a strach, kdy by se nikdo neměl přibližovat. Byla to noční můra, při které naskakovala husí kůže. Jako tohle zatracený počasí místo, aby přestalo ještě se to zhoršilo. Krupky následovaly hned po dešti a masírovaly naše unavené svaly. Bylo to jako dostat po solidní náloži ještě kolečko navíc, které se nedalo vydržet. M...

Zachraň můj osud 16.díl V předchozím díle jsem psala o Zaziných snech a o tom jak trpěla celý svůj život. Moc jsme to nerozvedla, ale to v této povídce není tak důležité. Dar začíná hledat důvod proč se ocitnul zrovna u ní v domě. Takhle to zatím vypadá ve světě lidí, když na zem spadne sražený anděl. Dál tu je otázka co se děje v pekle a nebi ? O tom vám dnes napíšu. Tak místo na koukání mám skvělý. Tak kde oba jsou holubice se mi dávno vrátily a Dark ani Adra tady ještě není. To jsem si pro ně mohl rovnou dojít, napíchnout je svým šípem a bylo by po problému, jenže jestli na to koukám správně oni dva moje očarované šípy lásky nepotřebují. Je to pár, který k sobě patří a vždy se setkají ať v tomto nebo jiném životě. Jen nechápu, kterej blbec vzal Adru do nebe takovou čertici. "Hmm co tímhle sleduješ Amore?" Ozvalo se kdesi nade mnou, až jsem skoro spadl z neviditelného mraku. "Pane!" Já… já tady no jak to říct. Zkrátka zkouším pokus." "To vidím, ale nemys...

Skoro nepíšu, moc se omlouvám, ale v poslední době toho je doma hodně a i v práci. Jsem často unavená a k psaní nemám náladu a nechci úplně schrout povídky. Ono není o co stát, ale i když píšu hrozně snažím se, aby to mělo hlavu a patu. Děkuji těm, kteří si rádi počkají na něco nového. Děkuji báseň je dole : Svět se bortí, koukej zase vstát, nesmíš se tak snadno jenom vzdát. Já tě podpírám, musíš to jako výzvu brát, drž se, půjdem tam, co se nebudou ti smát. Svou ruku na pomoc ti podávám. Prsty sevři, věř mi. Já se stávám tvojí pevnou základnou, chyť se, lépe se nám půjde ve dvou, stávám se kvůli tobě silnou, vodou bouřlivou i klidnou. Svět se halí do nepropustné tmy, světlo najdeme jen my.

Naruto a ostatní stále hledají Akinu a Hira a nemůžou je nikde najít. Do toho všeho se přeháněla nad lesem silná bouře a déšť. Kei se sice ukázal a pomohl zahnat medvěda, ale zaútočil na své přátele. Jak se s tím poperou a co se stane dál, když neovládá své tělo a nepozná vlastního bratra a Akinu?? To se dovíte v tomto díle. Dílek je opět dole pro ty kdo si ho chtějí opravdu přečíst :D "Naruto ty blbče kam si myslíš, že jdeš?" Zařval na mě Sasuke, už jsem si říkal, že byl nějak dlouho potichu. "Kam ? Támhle." Ukázuju prstem nad stromy, kde se zvedl celý houf ptáku ze stromů. "Něco se tam děje, třeba je najdeme." Chvíli na mě zíral a pak mě předběhl, aby tam byl první. Občas se choval vážně jak malej. Asi po dvou metrech sebou fláknul do louže. "Náš nový vůdce expedice!" Prohlásil Sai a začal se smát. Ostatní se přidali, když jsme zaslechli šílený řev z místa, kam jsme měli namířeno. Sasukemu jsem pomohl na nohy a rychle vyrazili. Cesta byla samá ...

Zachraň můj osud 15.díl Minule jsme se konečně dověděli nové jméno pro naši hlavní postavu snad se vám Zaza líbí. Jinak se to trochu začne natahovat a do toho se občas podíváme do nebe a pekla. Komu se dílky zamlouvají tak se omlouvám, že píšu málo, ale zkrátka někdy na to nemám vůbec náladu a jindy něco řešíme. Nejsem dobrá ve psaní a vůbec vám vděčím, že sem vkročíte. Dílek dole Na Zemi: Lehla jsem si po vyčerpávající noci do postele a nemohla usnout. Stále se přede mnou objevovaly jeho oči. Darius byl záhadný, ale měl v sobě nějaké kouzlo. Odzbrojovalo mě a nenechávalo mě na pochybách, že sem patří jako kousek skládačky, jen jsem nevěděla kam ten dílek zasadit. Čas mi napoví a pomůže pochopit, proč zrovna skončil u osoby jako jsem já. Sama, bez přátel na pokraji chudoby a v rozpadlém domě. Nějaký důvod se určitě najde. Přemýšlela jsem a dívala se na východ slunce. Bylo ohromující dívat se jak začíná nový den a paprsky se natahuji, až ke mně do okna. Během chvilky se ze tmy stalo osl...

Dneska brzo ráno jsem byla v práci, abych to tam poklidila a dala do pořádku. Vždycky si tam pobrukuju nesmysli a právě z takových nesmyslu vznikla tato báseň no spíše píseň, když si ji pobrukuju tak to ujde, zkuste si ji taky zanotovat. Jinak děkuji spoluhráčce za včerejší pochvalu blogu ve hře shakes a fidget. Většinou mě pochvala trochu nakopne a pak se snažím něco čtivého sepsat... tentokrát je to báseň. O čem ta dnešní je? Tak trochu odrhovačka o pravidlech, která se stejně poruší...... Snad se bude líbit jako vždy jsem do ní vložila kousek ze sebe :) Ťuk na celý článek :) Ani netuší.... Je to pravidlo co netuší, jak zarývá se do duší, slzy kapou, náhle se však osuší, jejich tok se přeruší. Je to pravidlo co netuší, jak životy naruší. Tak vykašli se na něj, za tu bolest nestojí, šeptej si to potají, když ostatní pravidlo volají. Já budu svá, koloběh se přeruší, je to pravidlo co netuší, rovnováhu naruší, jak zarývá se do duší. Srdce každému pustoší, ani tohle netuší. Je to pravi...

Kočičí ohrádka :) Když si lehnu je postel docela prázdna, ale jakmile se to začne scházet tak se tam nemůžem nějako všichni nacpat. Výhody: Nespadnu a topí to :) Nevýhody: Nemám peřinu. Nemám polštář. A vůbec, nemám na čem ležet. Připadám si jako had nebo housenka, když potřebuju vylézt z postele. Když už si myslím, že uhnou tak příjde další nocležník. Myslíte si, že usnete, no tak to v žádném případě, postel je zkrátka malá. Občas se stává, že máte na hlavě moderní a ohřívací kulich a nebo jinou část oblečení (například škrtící šálu) No zkrátka moje postel, už není moje :D

V minulém díle se rozhodla skupina hledat Akinu a Hira. Zatím se jim nedaří je najít, ale za to oni mají problém. Zaůtočil na ně medvěd a nakonec se ukázal i Kei, ale je to vážně ještě on? Nebo ho ovládla síla temnoty a moc rudo černých očí? Co se bude dít ? Celý díl dole :) Další díl s snad napišu brzo uvidím :) Prober se no tak Kei, nevzdávej se! Křičel jsem na své tělo, které se hnulo bez mého souhlasu. Vládnoucí temnota ve mně se dál stupňovala a přebrala veškerou kontrolu. Nebylo nic než jen tma, která mě obklopovala. Oči se dopracovali do kompletní formy temného nočního paprsku. Nedalo se to zastavit. Bylo to tak silné, až moje já uvnitř bolestně zařvalo, ale ven vyšel jen řev zvířete a běsnící bestie. Zastavte mě někdo. Šeptal jsem z posledních sil a přestával vnímat jak pohyby tak okolí. Tahle forma mě absolutně ovládla a zapudila mou osobnost. Nevěděl jsem co dělám, ale stále cítím ten naprosto neuvěřitelný žár, který mě ničil kousek po kousku. Nedalo se myslet na nic jiného a...

Zachraň můj osud 14.díl V minulém díle jsme se podívali jak do světa za Dariusem tak do nebe za vykutáleným Amorem, který se chystá pozorovat Darka a Adru. Jak to bude dál ? Myslíte, že všechno proběhne hladce kvůli tomu, že Adru zklidnil lektvarem? A co, když to nepůjde, až tak skvěle jak si myslel. Darius se snaží seznámit se svou zachránkyní….. Dílek dole je kraťounký nikam jsme se nedostali :D Na Zemi: Co mám dělat? Nemůžu se v kuchyni schovávat věky. Chovala jsem se jako malá vystrašená holka co nechodí mezi lidi. Co si o mě jen bude myslet. Dodala jsem si trochu odvahy a do ruky vzala cukr, abych svůj úprk nějak zamaskovala. Seděl stále na místě a své bouřné oči upíral do ohně. Vůbec nezaregistroval, že jsem si sedla zpátky do křesla a hodila si do čaje kostku cukru. "Um.." Nevím co říkat, zase další trapas. Fakt jsem den ode dne divnější. Opřel se do křesla a tentokrát se podíval přímo na mě. Byl to tak ledový pohled, který mě doslova přimrazil. "Co kdybych se pta...

Občas budu psát jak naše kočky tráví své dny doma či venku. Už jste se někdy pokoušeli stát kočkou? Tak já to teď na chvíli zkusím :D Obyčejný sobotní den kočky domácí byl zaznamenám do tohoto spisu a pár stran bylo dokonce rozcupováno na malé kousíčky. Takže beru izolepu a lupu a budu se to snažit dát dohromady. Kapitola 1. Těžké začátky Ráno začínalo jako pokaždé v brzkých ranních hodinách, kdy venku vládla tma. My kočky žijeme nocí a ve dne se poflakujeme. To je pro ty, kdo nevědí jak náš kočičí život chodí, abych nepředbíhala vrátím se k tomu brzkému ránu. Pěkně vylezu krmiteli na postel ( poznámka kočky nemáme páníčky, ale krmitelé co nám dají vždy co chceme v kteroukoliv hodinu. Vrrr) no a pěkně mu začnu našlapovat na zádech je to práce pracná, ale jinak to nejde. První reakce krmitele byla, že mě shodil na zem, ale na mě si nepříde. Vlezu si tam třeba desetkrát on to časem vzdá a vstane. Vedu jedna nula, už je vzhůru a bloumá na telefon kolik je vůbec hodin. Já mezitím nastartuj...