POVÍDKYODKAT

Dračí prokletí 16.díl Těch scénářů, co by se mohlo stát se mi míhalo v hlavě tolik, že jsem vůbec nedávala pozor na dění okolo. Pak jsem je spatřila. Oči smaragdové barvy s vražedným pohledem. Chtěla jsem utéct, ale stejně by mě dřív nebo později dostal. "Co ode mě chceš? Nic nemám." Nepoznávala jsem svůj hlas, ale důležité bylo se zeptat. Znovu na mě dýchnul. Ledový vzduch mi způsoboval husí kůži. "Ssssšt.. Budeš moje kořist. Zaros zaplatí za to co mi udělal!" Nerozuměla jsem tomu. Zaros mě odnesl pryč. Nechtěl mě u sebe nechat, protože se o mě bál? Nebo mě tam opravdu nechtěl? Byla jsem zátěž a na obtíž? Co je pro mě správná odpověď? Najednou jeskyni osvítila hůl, na jejímž konci bylo magické světlo. Rozdělilo se na několik pochodní, které se rozprostřely do kruhu. Konečně se mi naskytl pohled na toho, kdo je se mnou v jeskyni. Dlouhé ještěrčí tělo bylo okolo svinuté. Kdykoliv mě mohl uvěznit pevným stiskem těla. Z tlamy se sem tam povystrčil úzký jazyk, který vyd...

Zachraň můj osud 38.díl "Propálil jsem si kalhoty." Houknul na nás Amor a vstal ze země. "Vážně? Spodky se srdíčkama." Adra se i v téhle situaci dala do hlasitého smíchu. Amor našpulil pusu jako uražené dítě. "Adro ty nosíš s kytičkama!" Okamžitě zčervenala jako rajče. "Ty mě špehuješ?" Amor se vítězně zašklebil. "Nechte toho vy dva. Budu potřebovat vaši pomoc. Můžete to nechat na jindy." Najednou jsem si uvědomila, že Darius po celou dobu něco pozoruje a zjišťuje. "Adro jdeme doleva." Prohlásil, když si všiml jak ho pozoruji. "Přišel jsi na něco?" Amor se připravil a ze země zvedl poslední dvě lahvičky. Jedna byla červená a druhá černá. Nebudu se ptát na co je má. Třeba se nám budou ještě hodit. "Ano. Je to zrcadlo. Cesta se jen změnila ze strany na stranu. Jestli to předtím bylo doprava. Tak mi půjdeme přesně obráceně. Adro půjdeš uprostřed cokoliv se hne zlikviduj. Amore potřebuju tě vzadu na mazaní stop a na...

Manželem proti své vůli 14.díl Mám se toho bát nebo ne? Nevěděl jsem jak mohu té létající potvoře rozumět. Chystalo se to přistát hned vedle mě. Přikrčil jsem se proti nárazu větru. Tráva se zavlnila, když stvoření přistálo. Vypadal jako malý drak co se ztratil, ale přeci na mě volal Derisi. Odkud mě zná? A znám já jeho. Než jsem se vzpamatoval, byl jsem doslova v zubech vysazen na hřbet a v rukou mi přistála malá lahvička. "To je pro mě?" Dráček kývnul. Roztáhl křídla a bez zaváhání vzlétl. Nejdřív jsem zpanikařil a chtěl sesednou, když mýtina pod námi končila. Trochu jsem se bál, ale po vypití obsahu lahvičky mi bylo dobře. Při mírné zatáčce se mi pohotově podařilo chytit jednoho výběžku na drakově krku. Ten osten byl na vrcholu ostrý a pokrytý nějakou odporně vypadající břečkou. Nebudu se ptát co po mě chce dokud nepřistaneme a já neucítím pevnou zem pod nohama. Něco zavrkal, ale já mu v tom větru a rychlém letu nerozuměl. Asi se snaží říct co se stalo. "Nevzpomínám s...

Příště povídka manželem proti své vůli. Pokusím se jí napsat co nejdřív. :) Dračí prokletí 15.díl Podíval jsem se, až do jejich smaragdových očí, které se aktivovaly. Moje oči z nevysvětlitelného důvodu začaly mrkat. Nebyl jsem schopen vydržet něco tak zářivého a pableskujícího. Kdybych byl v dračí kůži normálně by se to otevřelo a já bych mohl letět za Minou, ale s takovou se tam nedostanu nikdy. Vzpomněl jsem si na obraz v zrcadle a ten pohled mi přišel něčím známi. Ten kdo je s Minou v jeskyni se chce pomstít. Najednou to do sebe zapadalo. Musím se dostat dovnitř a vzít si co potřebuju. Čas se neúprosně rozeběhl a utíkal hrozně rychle. Polovina noci se přehoupla jako nic, ale do svítání daleko. Musím ty dveře otevřít. Sova se třpytila a její pohled mě oslepoval. Znovu se aktivovala a pohasla, už mám jen jeden pokus na otevření jeskyně jinak se tam nikdy nedostanu ani jako drak. Musím to zkusit a vydržet. Ruce začínaly brnět jak stále svíraly skálu. Udržet se tak vysoko spotř...

Dračí prokletí 14. díl Co se to děje? Musím ji zachránit. Svěsil jsem lidské ruce podél těla. Bez křídel se tam nedostanu včas. Zaklení se rozeznělo jeskyní a několikrát se opakovalo. Byl jsem hlupák. Bez ní je mi tady smutno, pusto a prázdno. Král draků měl pravdu. On věděl, proč jí nechávám paměť, i když jsem ji přenesl dost daleko. Chci ji vedle sebe, to je ten pravý důvod. Mina patřila ke mně. Musím ji ochránit a přivést zpátky domů. Bylo mi divně, když jsem takhle uvažoval, ale nějak cítím, že to tak má být. Zrcadlo nazření konečně ukázalo kousek tváře Miny. Spala v temnotě, jen ten rudý pár očí se na ní díval a byl čím dál blíž a blíž. Dnes. Právě dnes nastal okamžik, abych to použil. Přejít do staré jeskyně trvalo jen chvilku. Dostat se nahoru mi pomohl přičarovaný mrak, ale dojít, až nakonec jeskyně bylo o dost těžší. Nastavení pastí a ovládáni mechanismu bylo na dračí velikost a rozpoznávání šupin a barvy očí. V lidské podobě mi dělalo problém jen otevřít ručně bránu. Jakéko...

Zachraň můj osud 37.díl Brána nebes se pomalu otevřela, ale my jsme se rozhodli vejít do té druhé. Plameny na bráně se zvětšily a šlehaly, až na kliku, která se rozpálila. "Dariusi tohle je moje parketa." Amor mě odstrčil stranou a vytáhl něco ze svého vaku. Dveře se se skřípotem pomalu začaly otvírat. "Rychle dovnitř, než se to zavře. Dlouho to neudržím." Adra proklouzla jako poslední a rovnou se zabouchly. "Nejsme tady vítání." Podotkla Adra a šla přímo hlavní cestou. Bylo jí jedno, kdo všechno nás uvidí. Tolik pekelníků vstalo ze svých pelechů a dívali se, kdo jim to tam leze bez pozvání. Chtěli zaútočit, ale nesměli. Přešli jsme bez větších problému a jejich vrčení bylo slyšet do další části pekelných chodeb. Tam nebyl skoro nikdo. Adra mířila ke kráteru, který musíme obejít, abychom se dostali, až k vládci pekla. "Jsem si jistá, že to bylo tudy. Pořád napravo. Dark mi to prozradil, pro případ, že bych chtěla přijít na návštěvu." Amor se snaž...

Škola pro chytráky 43.díl Někdo se přibližoval a já věděl, že se musím rozhodnout. Ohlédl jsem se, ale ulice byla prázdná, jen klapot bot se ozýval čím dál blíž. Musím se dostat pryč. Zariskovat a vyhrát nebo se nechat chytit. Moje moc mi byla k ničemu stejně tak jako rychlost, kterou nemůžu použít jinak bych překročil limit a stal se snadnou kořistí. Podařilo se mi přeběhnout silnici na druhou stranu bez povšimnutí. Spoře osvětlený chodník mi nahrával do karet. Zmizet ve tmě a vypařit se mimo město. Zastavil jsem u křižovatky, ale to sem neměl dělat. "Stůj." Zařval někdo pár kroků za mnou. Plížil se a pronásledoval. Nehodlal mě nechat jít tak snadno. Nemám na vybranou. Na hlavu jsem si hodil kapuci a skryl obličej. Nikdo si nesmí pamatovat mou tvář, aby nás nenašli. Podařilo se mi obnovit sílu, která zrychluje pohyb a vyrazil co nejrychleji to šlo. Kličkování v postraních uličkách a schovávání na každém rohu. Začínal jsem být unavený. Celé tělo brnělo a zpomalovalo. Konečně ...

Manželem proti své vůli 13.díl Vchod do jeskyně byl na dohled. Stačilo se tam jen dostat. Flí přidal a okolo se spustily všechny obraná kouzla a skryté pasti. Než jsme se vyhnuli letícím šípům z druhé strany na nás byla hozená síť. Můj kouzelný štít a Flíčkova síla se nedala jen tak porazit. Vše se nám vyhnulo a spadlo do propasti. Nakonec se nám podařilo dostat se, až k vchodu a vletět dovnitř přímo k nohám černokněžníka Fouse. "Ty máš, ale odvahu." Rozezněla se po všech stranách ozvěna., až to rachotilo. Ani jsem se na něj nepodívala a hledala Derise. " Kde je? Kam si ho ukryl?" Měla jsem na jazyku mnohem silnější slova, ale nechci, aby mu ublížil. "Zapomeň na něj. To já se stanu tvým pravým manželem. Naše kouzla se rovnají a spolu budeme nejsilnější. Ovládneme svět." Vypadlo z Fouse a ještě se mi snažil lichotit. "To bych raději zemřela." Stejně se to brzo stane pomyslela jsem si a snažila se získat to co mi patřilo. "Derisi." "...

Dračí prokletí 13.díl Moc dobře jsem věděl co tím náš král myslí. Chci, aby někdo věděl o naší zemi o tom, že máme také srdce. Nejsme jen zvířata. Zbavit se jí, aniž by si pamatovala? Jak by potom věděla komu věřit a komu ne. Jak bych se cítil já, kdyby mi někdo vzal kousek života bez dovolení? To vše mi prolétalo hlavou, aniž bych si všiml prozíravosti krále všech draků. Četl ve mně jako v otevřené knize a jen nadzvedával obočí a z koutku úst mu šel jemný kouř. Byl stále připraven k boji, kdyby ho někdo napadl ze zadu a nebo z dálky. Bylo to šílené, když jsem na to přišel, ale v tuhle chvíli mě přišlo lepší stát se člověkem, než zůstávat drakem. "Málo kdo z naší rasy mě překvapí, tak jako ty teď." Hluboký vůdčí hlas zaduněl a odrazil se od hory. "Až budeš připraven zůstaneš buď drakem a nebo člověkem. To je odpověď jakou potřebuješ." Řekl a pomalu se rozplynul. Tam, kde ještě před chvíli stál rozkvetli květiny. Byl jsem zmatený jako nikdy předtím. Měl bych přijít o...

Pokud se divíte, proč jsem nevydala nové rady do hry Shakes a Fidget je to prosté. Mimo dessu se moc neměnilo a to bych mohla vložit jen fotky, takže pro mě jen zbytečná práce navic. Pokud by jste o článek opravdu stáli mohu to dát dohromady přibyli i opravy ve hře, ale opět jen menší. Je to na vás, ale raději píšu o novinkách a vychytávkach :) Pěkné čtení nového dílu : Dračí prokletí 12.díl V očích se jí zaleskly slzy. Věděla o mě hodně, ale neřekl jsem úplně všechno. "V tomto údolí nebylo nic, když mě sem poslali. Nenáviděl jsem toto místo, ale časem se mi podařilo pochopit. Jen já mohu udržet krajinu živou. Bez pomoci by zemřela, tak jako moje duše, když mě vyhnali z Dračího království. Z nenávisti se stala mou útěchou a domovem. Nemohl bych odejít a ani nechci." Mina se mě snažila obejmout. Sotva se jí podařilo chytit jednu moji tlapu. "Jsi moc velký." Usmála se a pustila mě. Místo slz se zračilo v očích štěstí. Přešla po rozbořené jeskyni a sem tam nohou odkryl...

Dračí prokletí 11.díl Nasedla za má křídla a já se opatrně vznesl. V tu chvíli mě vůbec nenapadlo, že by mohl Kadak dorazit tak brzo. Kousek od jeskyně jsem cítil jeho přítomnost. "Musíš dolů! Schovej se ." Mina byla vyděšená, ale poslechla a jakmile se mi podařilo stočit křídla k výběžku pod skálou rychle se pustila dračích šupin a seskočila. "Tiše čekej, přiletím pro tebe." Mocný drak se ode mě vzdaloval. Máchnul křídly a ovanul mě svěží vítr, který mi dodal odvahu. Zůstala jsem přitisknutá ke skále a čekala. Tady nahoře, kde nemohu udělat ani krok bylo krásně, ale nebezpečně. V jeskyni se ozvala rána a bylo ticho. Každá minuta navíc mi přišla hrozně dlouhá. Tolik jsem si přála být po boku Zarose a pomoct mu. Bylo to zvláštní, ale něco mě k němu táhlo jako magnet. Možná jeho upřímnost nebo jeho kouzelně modré oči? Doba se prodlužovala a já se začala chvět po celém těle. Slunce bylo vysoko na obloze a neúprosně pálilo. Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit. Další ...

Manželem proti své vůli 12.díl Deris se snaží dostat zpátky za Lajou, ale místo toho se stává vězněm černokněžníka. Na hradě se zatím zabydlela temnota a smutek. Prokletí si vybírá svou daň na čarodějnici a ona slábne. Co bude s Derisem ? Na Hradě: Moje síla se pomalu vytrácí. Brzo ze mě bude jen stará a protivná baba. Pomyslela jsem si a snažila se smířit se svým osudem. Zavolala jsem si skřety a Flíčka. "Všichni se vraťte domů. Tady vás nic dobrého nečeká. Podívejte." Ukázala jsem na černé mraky za oknem, které se kupily a vše okolo chřadlo, usychalo. "My zůstat a pomoct. Tady doma." Rozhodl hlavní skřet a vrátili se do sklepních prostor. "Flíčku nemůžu tě dál chránit." Drncnul do mě a hlavu si položil na klín. Zlehka jsem ho hladila. Uklidňovalo mě to a dodalo trochu odvahy. "Děkuji ti." Jen spokojeně zavrněl a zůstal stočený okolo křesílka a chránil mě. "Flí fli." Spokojeně ležel a nehodlal se hnout. Jsou jako moje rodina. Pomyšlení...

Trochu jsem se unavila, ale stejně se mi povedlo dopsat tuhle část. Co se bude dít v Pekle? Darius, Adra a Amor stojí před jejich branou. Zaza má potíže. Zachraň můj osud 36.díl "Darku není ti nic?" Dívala jsem se jak sebou škubnul. Ruku si tiskl na hrudi a díval se do země. Jen zavrtěl hlavou a šel dál za mnou a Amorem. Každou zatáčku, kterou jsme prošli a dostávali se blíž k domu byl divnější. Něco mi nesedělo a začínala jsem si dělat starosti. Konečně se nám podařilo dorazit k domu na okraji zbořeniště. Amor sundal vak a rovnou si sedl na verandě jak byl unavený. "Už jste tady?" Vítal nás Darius a za ním se krčila Zaza se džbánem vody v rukou. "My nemáme hlad ani žízeň, ale děkujeme." Odmítla slušně Adra a sedla si do stínu vedle Darka. "Opravdu ti nic není?" Poodsedl a otočil se k nám zády. "Není! Nestarej se o mě!" Jen se o něj bojím. Z pod víčka mi ukápla slza a vpila se do vyschlé země, kde vyrostla květina. Potřebovala jsem se u...

Manželem proti své vůli!! 11.díl Posledně se koště obětovalo, aby se čarodějnice Laja mohla vrátit zpátky do světa. Nakonec jí z temnoty dostal Deris a snažil se na ní dohlídnout. Přes všechny nástrahy se mu to podařilo, ale vyčerpáním usnul. V tomhle bodě se Laja probouzí a vidí vedle sebe ležet Derise. Jejich řetěz i náramek se opravil a opět je spoutal k sobě. Co se bude dít dál ? Opravdu ležel vedle a držel mou ruku. Deris vypadal tak klidně a spokojeně, ale já věděla, že to musím udělat. Jen jednou se chci podívat do jeho očí a vidět tam svůj odraz. Nadešel čas. Pohladila jsem jeho tvář a trochu se pohnul. Zachvěla se jeho víčka a pomalu se díval na svět. Otočil hlavu a střetli jsme se pohledem. "Děkuji a sbohem." Chtěl něco říct, ale já ho nenechala. Nedokázala bych se dívat jak trpí. Jedno lusknutí prstů a vše se zrušilo a u Derise vymazalo. Derise se mi podařilo poslat domů, aniž by se mu něco stalo. Pouto prasklo a náramek se rozpadl. Papír se smlouvou se vzňal a k ...

Škola pro chytráky 42.díl Kei a Hiro jdou zachránit Aki. První stopa odhalena. "Vyrážíme." Hiro se držel těsně za mnou. Myslel jsem, že mi nebude stačit, ale on mě dokonce konkuroval a chvílemi byl o krok napřed. Medvěd ve mně se pohroužil do polospánku, aby mohl vyčkávat na tu správnou chvíli a nahromadit další sílu, kdyby bylo třeba. Blížíme se k prvnímu vzdálenému městečku a já doufám v nějakou stopu. "Víš ty vůbec …. Jak ji najít?" Ptal se mě Hiro za běhu z kopce a těžce přitom oddechoval. "Jo jeden nápad bych měl." Nervózně se na mě podíval a spiklenecky mrknul. "Tak to vyklop Keii." Asi se to bude zdát divný, ale je to jediná stopa co mám. "Budeme čenichat." "Cože budeme?" Hiro zastavil, abych mu celou tu věc vysvětlil. "Ten co mě vezl byl cítit cigaretami zvláštní vůně, ty jen tak nikdo nekouří." Nechápavě pokrčil rameny. "No a kde je největší prodejna cigaret?" Viděl jsem jak se mu rozsvěcí žárovka....

Křehká duše Svoboda je nádoba skleněná, v podzemí je zavřená, ne každý, tu kliku má, že roztáhne křídla svá. Často jsou brzo zlámaná, jen pocit volnosti zůstává, nápis věznice něco překrývá, v pekle se to nevnímá. Místa po křídlech jsou bolavá, tam, kde naděje zůstává, budu zase čechrat pírka svá, vzlétnout, je myšlenka jediná.

Manželem proti své vůli 10.díl Držel jsem její dlaň ve své a pomohl jí sevřít násadu od koštěte. Náramek na zápěstí zapraskal a varovně zablikal. Měla tak studené ruce, jako by se neměla vrátit z temnoty, která ji obklopovala. Stejně ji nepustím. "Za chvíli tady na to budeš sám. Musíš jí pomoct dostat se zpátky. Pokud tu šanci propásneš, už nikdy se nevrátí a ty budeš muset nést kletbu místo Laji." Nevěděl jsem co mě čeká, ale nemůžu to nechat jen tak a jít si domů. Ve skutečnosti je docela milá. "Jak to mám udělat?" Trochu mě to děsilo. Můžu se snad rozhodnout jinak? Dobře jsem věděl, že tohle je rozhodující krok. "Chci po tobě jen jedno. Nehni se od Laji ani na krok. Musíš to vydržet dokud se na její dlani neukáže druhá polovina srdce. Jedině tak se obnoví vaše smlouva a náramky. Pokud se tak nestane do svítání, nic nepůjde vrátit a ty budeš prokletý." Nejdřív jsem si ničeho nevšiml dokud koštěti nezmizelo všechno proutí. Postupně se vytrácena i násada. ...

Dračí prokletí 10.díl "To jsi jen ty?" Podíval jsem se na nezvaného hosta. Po těch letech pěkně zestárl, ale jinak to byl pořád ten stejně nepříjemný Kadak. Jeho ještěrčí tělo sešedlo do odstínu kamenů, kdyby se nehnul tak si na něj sednu. "To je pěkné uvítání po tolika letech." Jeho ledové oči mě probodly. Jiného by zamrazilo, ale mě to bylo jedno. "Co mi chceš?" Stroze jsem se zeptal a vyčkával co ten starý blázen zase vymyslel. "Je to přesně 500 let, kdy tě sem poslali. Říkám to nerad, ale smíš si žádat jednu věc z dračí země." Neochotně prohlásil a rozhlížel se po jeskyni. Naštěstí jsem všechny předměty od krále draků schoval a obzvlášť zlatý prach. Zrcadlo nazření pro někoho jiného vypadalo obyčejně a nic neukázalo a knihovna byla stejně na jedné hromadě. Kdyby Kadak věděl, co všechno se mi podařilo za ty roky nahromadit za drahocenné kousky, určitě by je chtěl pro sebe. "Jednu věc ze země draků?" "Ano cokoliv co budeš chtít t...

Manželem proti své vůli 9.díl Tak jsem zpátky a se mnou samozřejmě něco ke čtení, i když je většina z vás venku a nebo na dovolené, třeba se sem kouknete během léta. Mě je to jasné ozvala se hlavně Weush na tuhle povídku, protože jí pravidelně čte a dost často komentuje, tak samozřejmě tady je ode mě dílek. Řetízek se ještě víc ztenčil a jedno očko pootevřelo. "Rychle ho najdi a přiveď! Pokud se to přetrhne bude prokletý." Koště vystřelilo jako pominuté z pokoje na chodbu. Bylo slyšet slabé lupnutí okolo zápěstí. Celý náramek se pokryl pavučinkou prasklinek. Musela jsem se opřít o křeslo a zhluboka se nadechnout. Moje moc slábla s každou vteřinou. Tělo se unavovalo dvakrát rychleji. Nemohla jsem si ani nic přičarovat. Do pokoje přihopsal skřet s Flíčkem. "On se o vás bát. Neudržet ho ve stáji." Flíček do mě drncnul čumákem. Nešlo mi ani zvednou ruku, abych ho pohladila. "Flí, flíííí. On smutný Lajo." Flíček popotáhl, až se otevřelo okno. Skřetík vyskočil n...

Moji čtenáří, teď tu týden nebudu. Pokud chcete, abych napsala třeba pokračování této povídky a nebo některé z rozepsaných můžete tady u tohoto dílu nechat koment co chcete na příště, alespoň se nebudu muset rozhodovat co otevřít a psát jako první, až se vrátím je to na vás. :) Děkuji, že to čtete i s chybkama ty nezměním, ale příběh mohu :) Přeji vám krásné léto a dovolené. Nový díl po rozkliknutí článku... Manželem proti své vůli 8.díl Je to určitě další past. Nesmím se nechat tak snadno rozrušit. Hlavně na nic nemyslet. Předtím se mi chtělo utéct, ale v téhle chvíli se nehodlám hnout ani o milimetr. Mast se vsakovala do kůže a bolest odeznívala. Čarodějnice přesně věděla, kde se má dotknout a jak zatlačit, aby se celé tělo uvolnilo. "Hmm.." Zakroužila prsty okolo krku a já se neudržel. "Libí se ti to?" Zeptala se a naklonila se víc nad postel. "To ti pomůže." Slyšel jsem její slova a později jak mi dýchla na ucho. Horký vzduch ovanul citlivé místo...

Škola pro chytráky 41.díl "To bych netvrdil." Dravčí výraz v mých očích nikoho nenechal na pochybách. "Co víš? Brácho pomůžeme ti hledat!" Byl jsem rád, že jsou to moji přátele, ale tohle musím udělat sám. "Nemůžu vám nic říct. Najdu ji a přivedu." Mamka se mi podívala do očí. "Když si něco vezme do hlavy nedá si to vymluvit." Povzdychla si a podala mi čisté oblečení. "Všichni půjdeme. Vedle na chodbě je otevřené okno bez mříží. My jsme nic neviděli." Spiklenecky na mě mrkla a byla na odchodu. Ostatní jí následovali jako královnu, která dala rozkaz, až na Hira. "Já tě v tom nenechám. Chci pomoct. Brácho vezmi mě sebou." Odhodlání a sevřené pěsti. To jsem četl z jeho postoje. "Musíš zůstat, kdyby se mi to nepodařilo. Nechci, aby máma zůstala sama. Postarej se tady o to." Prosil jsem Hira a mezitím se stihl skoro obléct. Už jen boty a v mžiku budu pryč. "Nechám po sobě stopy, aby si mě mohl najít a pokračovat, kdy...

Dračí prokletí 9.díl "Nenechávej mě tady." Mluvila tak potichu, že jsem ji skoro neslyšel. "Tam ty nesmíš." Byla smutná, ale rozhodně se nebála zapovězeného místa. "Taky nechci být sám." Ty slova nemůžu vzít zpět. Vím, že budu později litovat. Ona mě prokleje stejně, tak jako to udělali v dračím království, ale nějak jsem nemohl odmítnout. Znovu po letech se odvažuji někoho pustit blíž. " Dobře. Vezmu tě sebou. Pomůžeš mi v jeskyni a až bude slunce za obzorem vrátíš se sem. Nikdy nesmíš zůstat po setmění. Rozuměla jsi?" Místo odpovědi se vydala na cestu k hraničnímu kameni. "Budu se o tebe starat." A přešla na druhou stranu bez sebemenšího zaváhání. Rázoval jsem dlouhými kroky za ní, až zem okolo nadskakovala. Cestou se mi podařilo vyvrátit několik stromů a rozšlapat keře s bobulemi pro okolní ptactvo. Po chvíli se zastavila. Nadechovala se zhluboka. "Slyšela jsem, že prokleté údolí je poušť a nedá se v něm žít." Dořekla a dív...

Manželem proti své vůli 7.díl "Cože jen přes mou mrtvolu!" Jako by nevěděl co se stane. Jedno mávnutí a byl bez kabátu a následně i bez košile. "To nemyslíš vážně !! Já nechci!" Co s ním mám dělat je horší, než ženská. "Myslíš, že ti tady někdo příjde na pomoc?" Přestal sebou házet a já se pomalu blížila k posteli. Znovu se ošil a natlačil, až na polštáře. "Já ti neublížím. Jen se snažím pomoct." Aniž by si toho všimnul obtáčela jsem okolo zápěstí magický náramek s řetízkem. Délka se zmenšovala a náramky se zviditelnily. Oba nás napadlo totéž, ale já byla rychlejší. Chytila jsem jeho ruce a svázala jednu k druhé, když se u postele ukázalo koště. "Nerada ruším, ale máte naléhavý případ." Čarodějka byla rázem pryč. Jen se někam táhl řetízek, až pozvolna zmizel. Já zůstal svázaný a koště stálo hned vedle postele. "Pomůžeš mi?" Obrátil jsem hlavu a zůstal smutně koukat na koště. "Máš mi sloužit!" Koštěti začala červenat ...

Zachraň můj osud 35.díl "Tady dole." Roztáhla jsem křídla ještě víc a snášela se dolů. Po přistání si zkontrolovala křídla a pomalu je nechala zmizet. Bolela, ale posloužila dobré věci. "Musíme jít. Rychle." Popoháněl mě Darius. Proběhli jsme zatáčkou a uviděli malý domek obklopený hloučkem lidí. V rukou měli kameny a zrovna se jim podařilo rozbít okno. Někdo ve vnitř vykřikl a pak nastalo ticho, které přerušil Darius. "Co to děláte?" Šla z něj hrůza. Oči potemněli a jeho plášť se rozlétl do stran, i když se nehnul ani lísteček. "Smůla na vás." Skoro zašeptal a lidi upustily zbytek kamenů a kousky cihel. Dali se na útěk. "Jako by jim to pomohlo. Stejně jako mohu někomu darovat štěstí mohu ho i vzít." Dořekl a rychlím krokem vešel do domu. "Zazo neudělali ti nic?" Vešla jsem za ním a uviděla na zemi ležet schoulenou dívku. Okolo bylo několik střepů z rozbitého okna a o kousek dál ležel kámen. Třásla se po celém těle. Vyzařoval...

Dračí prokletí 8.díl Osaměla. Čaroděj Zaros se navrátil kam patřil. V duhové mlze se přemístil a proměnil v draka. Šupiny se leskly od paprsků slunce jako tmavě modré diamanty posázené ranní rosou. Nebylo snadné je skrýt před zraky zvědavců, kteří se odvážili za hranici do zakletého údolí. Hraniční kámen a strom strážili zem, a přesně tam stálá. Viděl jsem jí v kouzelném zrcadle. Stála u zvonu a o něčem přemýšlela. Přejela konečky prstů po vyrytém nápisu na velkém zvonu. Něco říkala a zatáhla za stuhu. Zrcadlo nedokázala přenést zvuky ani hlasy, ale dobře jsem věděl, že nezazvonil. Nikdo nemůže přivolat draka. Vždycky to tak bylo. Zvon zvoní jen v noci, kdy se začnu přemísťovat na zavolání. Je to magie, která se nedá změnit. Teda, alespoň jsem si to myslel, než mi začal mizet čumák a postupně mě přenesl ke stromu. Bylo to o fous. Zrovna odcházela. Hlavně nenápadně a potichu. Zadržel sem dech a z nozder zastavil valící se obláček kouře. Na čumáku mi přistál kolibřík a mě to tak moc šimr...

Pár slov co na papír se slétlo. Minulost Stará bolest zůstává, nová se k ní přidává, je to ztráta veliká, mezi námi trhlina, je to propast jediná. Tam kde můžeme být, jen ty a já. Válka v dálce doznívá, plamen v očích hořívá, jindy žhnoucí zhasíná, zbyli jsme tu zas my dva, slunce za obzorem postavy prolíná. Je to propast jediná, kde duše má, byla tvá. V očích modrých jako nebe, vídím, už jen tebe.

Škola pro chytráky 40. díl Drnčení auta na chvíli ustalo a někdo otevřel dveře. Ovanul mě studený vzduch. Chytili mě za ruce a nohy, aniž by si někdo všiml, že se pomalu probírám. Stále omámený jsem se nedokázal dostat z pout ani si sundat pytel z hlavy. "Máme ho nechat tady?" Slyšel jsem zřetelně ochraptělí hlas, z kterého byla cítit cigareta s vůní mentolu a jakási divná nasládlost. "Zase hulíš jak komín. Típni to, než ho dostaneme dost daleko od silnice." Houknul další muž. Najednou se mnou hodili a já se ocitl v trávě. Byla ještě mokrá od rosy, která mě dokonale probrala. Rychlé kroky se vzdalovali jak jen mohli. Zahrčení motoru a hvízd pneumatik byl signálem, že jsem tu sám. Co mi to dali? Medvěd ve mně ještě spal, ale já byl plně vzhůru a snažil se pohnout rukama. Oni mě nesvázali, ale ochromili celé tělo. Ruce se pomalu hnuly a snažily se sundat pytel z hlavy. Reakce těla byly pomále, ale s každým pohybem se vracely do normálu. Medvěd uvnitř mě se probral. ...