POVÍDKYODKAT

Zachraň můj osud 18. díl V minulém díle jsme byli v nebi u Amora a trochu ho pozlobila duchna a on nestihnul sledovat Adru a Darka. Prošvihnout něco takového při testování svého elixíru proměny nálady není nic příjemného, takže se celý smutný plouží domů a co se bude dít tam…. Opět díl z nebes :D Celý den mám zkažený a na střílení šípů lásky nemám ani pomyšlení. Zabouchl jsem za sebou dveře. "CO tu děláš?" Vykulil jsem oči na přeházený domek a nezvaného hosta. "Co by stěhuju se. Mám tě mít pod dohledem a tohle je nejlepší způsob jak tě hlídat Amore." No to mě podrž. Já pod jednou střechou s tímhle strašidlem. To teda ne! Neřekl jsem ani popel a běžel rovnou před našeho pána. "Pane! To přece nejde!" Celý rudý jsem zařval do oblak kde byl trůn z mraků. "Ona je duch nebo co to vlastně jde a má mě totálně na háku." Tak tohle sem říkat neměl hergot. "No můj malý Amorku o to přesně šlo. Dokud si nedáš pokoj s tím co v nebi provádíš a nezačneš se s...

Škola pro chytráky 26.díl Můj podrážděný šepot se zabodával, až přede mnou stál mrňavý scvrknutý Kei. "Okamžitě jdeš se mnou, i kdybych tě tam měla dotáhnout!!" Tohle mu pořádně omlátím o hubu. "No tak jdeme!!" Čapla jsem ho za límec a téměř táhla po schodech. Bylo mi jedno, že se skoro přizabil, však on si to zaslouží. Venku před domem se mi vytrhl. Zdrhne!! Místo toho zůstal stát a narovnal si školní uniformu a kravatu. "Nejsi ve své kůži?" Potichu se mě zeptal a povolil si knoflík u krku, kde měl linku od přiškrcené kravaty. "Ty máš co říkat!" Je to debil utěšovala jsem se a snažila se ho nepraštit mezi oči. Hlavně, že on si hrál na medvěda co ztratil sebekontrolu, tak ať vidí jaký to je. "Jdeš se mnou dobrovolně?" Můj vražedný pohled mluvil za vše. Na sucho polknul a podvolil se. "Když to jinak nejde." Vyrazil hned za mnou. pokračování dole :) ťuk Ve škole nás vyhlíželi, protože měli strach. Nevím jestli o mě nebo o Keie, ...

V práci si občas broukám a z toho vznikají vlastně moje básně alias písně, kdyby někoho zajímalo kam na to chodím. Klika je, že tam nikdo není :D Můj skřehoták není dobré poslouchat :D Opět to dám dolů pro ty, kteří zájem mají si to rozkliknou :D Jedná se opět o téma andělské :) Anděl pokušitel Je to anděl co mě stráží, nikdy se však neodváží, pokoušet mě na polštáři, cítím jenom jeho záři. Pírkem hladí moje tváře, vždycky se pak ztratí v páře, čekám zda se neukáže, nechal mi tu jen své stráže. Na poslední chvíli káže, aby nesahali na polštáře.

"Není Aki teď děsivější, než Kei?" Mrmlal si Naruto. Nikdo nebyl schopen hlasitého smíchu, když to Naruto komentoval, ale usměv na tváři nám zůstal. Vše dobře dopadlo a mohli jsme se vrátit na školní pozemky a pak se rozejít do svých domovů. Počasí se proměnilo stejně jako Kei. Slunce začalo vysoušet utvořené louže a naše oblečení by se dalo rovnou pověsit na šňůru. Keie jsme ten den neviděli a po pravdě ani nikdo z nás nebyl připraven na to se s ním setkat. Není divu po tom co předvedl většina z nás byla stále trochu v šoku. Nikomu to nepovíme to bylo jasné. Musíme to udržet pod pokličkou před ostatníma a hlavně před vedením školy. To byla dohoda našeho školního hlídačského gengu. Uběhlo pár dní a Kei se ještě neukázal. Pozorovat každý den stále více navztekanou Akinu nebylo nic s porovnáním otázky kde je zase Kei. Od toho dne se neukázal a dokonce ani na gauči nebyl k nalezení. Místnost předsedy tříd se plnila papíry, které potřebovali jeho podpis a místo toho se zašil doma...

Zase jednou píšu báseň no spíš takovou odrhovačku, která se ani číst nedá. Jen mě tak napadlo sepsat něco o sobě. Trochu hodně a moc :D se podceňuju a tohle nezařazuju do své tvorby je to pouze to co mi na jazyk přišlo ono to jindy není o moc lepší . Až začnu psát zase normálně poznáte to :D Omluva dopředu těm, kteří se pokusí si to přečíst nepatří to vlastně do žádné sekce jen mé blabolky. Odvar Chtěla bych být svobodná, moje duše uvězněná zůstává, tam kde je nejvíc bolavá, šípem byla raněná. Chtěla bych být toulavá, jednou průbojná a zářivá, jenže já jsem taková, obyčejná a lekavá. Chtěla bych být neviditelná, jenže jsem jen bláznivá, co si srdce občas vylívá, a vidět jsem víc, než se zdá. Vždycky bych jen chtěla, ale přání se mi neplnila, lepší, kdybych blbá byla, aspoň bych bez nervů žila. V poslední době jsem hodně vytížena a proto se nepíše tak pardon a počkejte si :) ono něco snad zase sepíšu....

Zachraň můj osud 17.díl Asi nemá cenu psát co bylo v minulém díle kdo zájem má sám se koukne přece to nebudu pořád vypisovat jako blbec, když se to nečte hlavně, že mě psaní baví to je to podstatné. Kdyby přeci jenom někdo tápal tak to skončilo tím, že Amor dostal ochranku :D no jak se to vezme. Na mě je každý duch krátký, to by mohl vědět pomyslel jsem si a snažil se znovu rozplácnou pohodlně na mraku, když v tom tam najednou bylo málo místa. Někdo si vedle mě sedl a skoro mě schodil. Zavrávoral jsem napůl v leže a napůl v sedě. Chyběl kousíček a spadl bych přímo na frňák, ale někdo mě chytnul. "Měl bys dávat vetší pozor Amore." Vedle mě na mraku seděl duch nebo duchna jak se říká duchovy, když je to ženská? Dumal jsem nad nevyřešenou otázkou a vůbec nevnímal co povídá. Ťukla do mě z ničeho nic se to průhledné divné stvoření o mě opřelo. "Vnímáš mě!" Zařvala mi do ucha, až jsem nadskočil a znovu skoro spadnul. "Tohle už není sranda!" Vyštěknul jsem a poma...

Škola pro chytráky 24.díl Naše skupina konečně našla jak Akinu s Hirem tak Keie, který se nedokázal ovládat. Vše s ním lomcovalo a ani nevěděl co dělá. Naruto a ostatní byli připraveni pomoci, ale než se rozhodli nad tím jak Akinu s Hirem oddělit od Keie bylo pozdě. Kei zaútočil na svého bratra. Dál se podíváme právě v tomto díle. Opět jsme v lese stále nám nepřeje počasí. Vichřice přidává na síle a déšť se změnil v kroupy…. Pokračování dole :) "Jak chceš Keie odlákat?" Naruto se zeptal a jen civěl na Keie, který vypadal hrůzostrašně. Vystouplé tesáky a pěna u pusy nevěstily nic dobrého. Stejně tak jeho drápy na porostlých rukou medvědími chlupy naháněly respekt a strach, kdy by se nikdo neměl přibližovat. Byla to noční můra, při které naskakovala husí kůže. Jako tohle zatracený počasí místo, aby přestalo ještě se to zhoršilo. Krupky následovaly hned po dešti a masírovaly naše unavené svaly. Bylo to jako dostat po solidní náloži ještě kolečko navíc, které se nedalo vydržet. M...

Zachraň můj osud 16.díl V předchozím díle jsem psala o Zaziných snech a o tom jak trpěla celý svůj život. Moc jsme to nerozvedla, ale to v této povídce není tak důležité. Dar začíná hledat důvod proč se ocitnul zrovna u ní v domě. Takhle to zatím vypadá ve světě lidí, když na zem spadne sražený anděl. Dál tu je otázka co se děje v pekle a nebi ? O tom vám dnes napíšu. Tak místo na koukání mám skvělý. Tak kde oba jsou holubice se mi dávno vrátily a Dark ani Adra tady ještě není. To jsem si pro ně mohl rovnou dojít, napíchnout je svým šípem a bylo by po problému, jenže jestli na to koukám správně oni dva moje očarované šípy lásky nepotřebují. Je to pár, který k sobě patří a vždy se setkají ať v tomto nebo jiném životě. Jen nechápu, kterej blbec vzal Adru do nebe takovou čertici. "Hmm co tímhle sleduješ Amore?" Ozvalo se kdesi nade mnou, až jsem skoro spadl z neviditelného mraku. "Pane!" Já… já tady no jak to říct. Zkrátka zkouším pokus." "To vidím, ale nemys...

Skoro nepíšu, moc se omlouvám, ale v poslední době toho je doma hodně a i v práci. Jsem často unavená a k psaní nemám náladu a nechci úplně schrout povídky. Ono není o co stát, ale i když píšu hrozně snažím se, aby to mělo hlavu a patu. Děkuji těm, kteří si rádi počkají na něco nového. Děkuji báseň je dole : Svět se bortí, koukej zase vstát, nesmíš se tak snadno jenom vzdát. Já tě podpírám, musíš to jako výzvu brát, drž se, půjdem tam, co se nebudou ti smát. Svou ruku na pomoc ti podávám. Prsty sevři, věř mi. Já se stávám tvojí pevnou základnou, chyť se, lépe se nám půjde ve dvou, stávám se kvůli tobě silnou, vodou bouřlivou i klidnou. Svět se halí do nepropustné tmy, světlo najdeme jen my.

Naruto a ostatní stále hledají Akinu a Hira a nemůžou je nikde najít. Do toho všeho se přeháněla nad lesem silná bouře a déšť. Kei se sice ukázal a pomohl zahnat medvěda, ale zaútočil na své přátele. Jak se s tím poperou a co se stane dál, když neovládá své tělo a nepozná vlastního bratra a Akinu?? To se dovíte v tomto díle. Dílek je opět dole pro ty kdo si ho chtějí opravdu přečíst :D "Naruto ty blbče kam si myslíš, že jdeš?" Zařval na mě Sasuke, už jsem si říkal, že byl nějak dlouho potichu. "Kam ? Támhle." Ukázuju prstem nad stromy, kde se zvedl celý houf ptáku ze stromů. "Něco se tam děje, třeba je najdeme." Chvíli na mě zíral a pak mě předběhl, aby tam byl první. Občas se choval vážně jak malej. Asi po dvou metrech sebou fláknul do louže. "Náš nový vůdce expedice!" Prohlásil Sai a začal se smát. Ostatní se přidali, když jsme zaslechli šílený řev z místa, kam jsme měli namířeno. Sasukemu jsem pomohl na nohy a rychle vyrazili. Cesta byla samá ...

Zachraň můj osud 15.díl Minule jsme se konečně dověděli nové jméno pro naši hlavní postavu snad se vám Zaza líbí. Jinak se to trochu začne natahovat a do toho se občas podíváme do nebe a pekla. Komu se dílky zamlouvají tak se omlouvám, že píšu málo, ale zkrátka někdy na to nemám vůbec náladu a jindy něco řešíme. Nejsem dobrá ve psaní a vůbec vám vděčím, že sem vkročíte. Dílek dole Na Zemi: Lehla jsem si po vyčerpávající noci do postele a nemohla usnout. Stále se přede mnou objevovaly jeho oči. Darius byl záhadný, ale měl v sobě nějaké kouzlo. Odzbrojovalo mě a nenechávalo mě na pochybách, že sem patří jako kousek skládačky, jen jsem nevěděla kam ten dílek zasadit. Čas mi napoví a pomůže pochopit, proč zrovna skončil u osoby jako jsem já. Sama, bez přátel na pokraji chudoby a v rozpadlém domě. Nějaký důvod se určitě najde. Přemýšlela jsem a dívala se na východ slunce. Bylo ohromující dívat se jak začíná nový den a paprsky se natahuji, až ke mně do okna. Během chvilky se ze tmy stalo osl...

Dneska brzo ráno jsem byla v práci, abych to tam poklidila a dala do pořádku. Vždycky si tam pobrukuju nesmysli a právě z takových nesmyslu vznikla tato báseň no spíše píseň, když si ji pobrukuju tak to ujde, zkuste si ji taky zanotovat. Jinak děkuji spoluhráčce za včerejší pochvalu blogu ve hře shakes a fidget. Většinou mě pochvala trochu nakopne a pak se snažím něco čtivého sepsat... tentokrát je to báseň. O čem ta dnešní je? Tak trochu odrhovačka o pravidlech, která se stejně poruší...... Snad se bude líbit jako vždy jsem do ní vložila kousek ze sebe :) Ťuk na celý článek :) Ani netuší.... Je to pravidlo co netuší, jak zarývá se do duší, slzy kapou, náhle se však osuší, jejich tok se přeruší. Je to pravidlo co netuší, jak životy naruší. Tak vykašli se na něj, za tu bolest nestojí, šeptej si to potají, když ostatní pravidlo volají. Já budu svá, koloběh se přeruší, je to pravidlo co netuší, rovnováhu naruší, jak zarývá se do duší. Srdce každému pustoší, ani tohle netuší. Je to pravi...

Kočičí ohrádka :) Když si lehnu je postel docela prázdna, ale jakmile se to začne scházet tak se tam nemůžem nějako všichni nacpat. Výhody: Nespadnu a topí to :) Nevýhody: Nemám peřinu. Nemám polštář. A vůbec, nemám na čem ležet. Připadám si jako had nebo housenka, když potřebuju vylézt z postele. Když už si myslím, že uhnou tak příjde další nocležník. Myslíte si, že usnete, no tak to v žádném případě, postel je zkrátka malá. Občas se stává, že máte na hlavě moderní a ohřívací kulich a nebo jinou část oblečení (například škrtící šálu) No zkrátka moje postel, už není moje :D

V minulém díle se rozhodla skupina hledat Akinu a Hira. Zatím se jim nedaří je najít, ale za to oni mají problém. Zaůtočil na ně medvěd a nakonec se ukázal i Kei, ale je to vážně ještě on? Nebo ho ovládla síla temnoty a moc rudo černých očí? Co se bude dít ? Celý díl dole :) Další díl s snad napišu brzo uvidím :) Prober se no tak Kei, nevzdávej se! Křičel jsem na své tělo, které se hnulo bez mého souhlasu. Vládnoucí temnota ve mně se dál stupňovala a přebrala veškerou kontrolu. Nebylo nic než jen tma, která mě obklopovala. Oči se dopracovali do kompletní formy temného nočního paprsku. Nedalo se to zastavit. Bylo to tak silné, až moje já uvnitř bolestně zařvalo, ale ven vyšel jen řev zvířete a běsnící bestie. Zastavte mě někdo. Šeptal jsem z posledních sil a přestával vnímat jak pohyby tak okolí. Tahle forma mě absolutně ovládla a zapudila mou osobnost. Nevěděl jsem co dělám, ale stále cítím ten naprosto neuvěřitelný žár, který mě ničil kousek po kousku. Nedalo se myslet na nic jiného a...

Zachraň můj osud 14.díl V minulém díle jsme se podívali jak do světa za Dariusem tak do nebe za vykutáleným Amorem, který se chystá pozorovat Darka a Adru. Jak to bude dál ? Myslíte, že všechno proběhne hladce kvůli tomu, že Adru zklidnil lektvarem? A co, když to nepůjde, až tak skvěle jak si myslel. Darius se snaží seznámit se svou zachránkyní….. Dílek dole je kraťounký nikam jsme se nedostali :D Na Zemi: Co mám dělat? Nemůžu se v kuchyni schovávat věky. Chovala jsem se jako malá vystrašená holka co nechodí mezi lidi. Co si o mě jen bude myslet. Dodala jsem si trochu odvahy a do ruky vzala cukr, abych svůj úprk nějak zamaskovala. Seděl stále na místě a své bouřné oči upíral do ohně. Vůbec nezaregistroval, že jsem si sedla zpátky do křesla a hodila si do čaje kostku cukru. "Um.." Nevím co říkat, zase další trapas. Fakt jsem den ode dne divnější. Opřel se do křesla a tentokrát se podíval přímo na mě. Byl to tak ledový pohled, který mě doslova přimrazil. "Co kdybych se pta...

Občas budu psát jak naše kočky tráví své dny doma či venku. Už jste se někdy pokoušeli stát kočkou? Tak já to teď na chvíli zkusím :D Obyčejný sobotní den kočky domácí byl zaznamenám do tohoto spisu a pár stran bylo dokonce rozcupováno na malé kousíčky. Takže beru izolepu a lupu a budu se to snažit dát dohromady. Kapitola 1. Těžké začátky Ráno začínalo jako pokaždé v brzkých ranních hodinách, kdy venku vládla tma. My kočky žijeme nocí a ve dne se poflakujeme. To je pro ty, kdo nevědí jak náš kočičí život chodí, abych nepředbíhala vrátím se k tomu brzkému ránu. Pěkně vylezu krmiteli na postel ( poznámka kočky nemáme páníčky, ale krmitelé co nám dají vždy co chceme v kteroukoliv hodinu. Vrrr) no a pěkně mu začnu našlapovat na zádech je to práce pracná, ale jinak to nejde. První reakce krmitele byla, že mě shodil na zem, ale na mě si nepříde. Vlezu si tam třeba desetkrát on to časem vzdá a vstane. Vedu jedna nula, už je vzhůru a bloumá na telefon kolik je vůbec hodin. Já mezitím nastartuj...

Zatím mě napadla jen báseň, ale počítám že do pár dnu napišu nějaký dílek. Když nejsou nápady tak nejsou ani písmenka :) To je jasné :D Snad se bude libit mě se zdá praštěná a jako vždy je smutnějšího rázu vesele neumím :) Padám do tmy padám hloub, čekám jestli se v půli cesty zastavím, nebo s ďáblem duši za život vyměním, ani nevím jestli denní světlo ještě uvidím, Padám, padám hloub, křídla jsou zlámaná, z bílé v černou je má proměna, Duši svou prodávám, jen se dívám, jak jí někdo temnou rukou vyndává, a já volám si jen má, duše se mnou spojená. Padám, padám, ale najednou se zastavím, už totiž vím, že se v holubici proměním, z pekla se na povrch vyřítím. Duše je se mnou poutem spojená, jsi jen má, jsi jen má, holubice křídla rozvírá, to je moje nová proměna. Jedno černé pírko zůstává, aby se vědělo, že duše svůj příběh má.

Zachraň můj osud 13.díl Na Zemi : Konečně se Darius probral z delšího spánku, když se vzbudil všiml si, že v pokoji není sám. V křesle byl někdo zachumlaný. Netroufal si v cizím příbytku ba i jen rozsvítit malou lampičku, která byla kousek od něj. Co se bude dít na Zemi a co teprve v Nebi? ´TUK NA NOVÝ DÍLEK Jak jsem se dostal dovnitř. Vířili mi myšlenky hlavou. V rohu omšelé místnosti stálo křeslo, v kterém kdosi spal. Nedovolil jsem si udělat ani krok jen se trochu narovnat a opřít o jednu skříňku co stála vedle krbu. Čekání mě unavovalo a oči se opět klížily. Sporné zařízení pokoje jsem prohlédl již několikrát a takřka bych řekl, že ho znám nazpaměť. Jediné co jsem dokola zkoumal a držel se tím v režimu napůl spánku byl pomalu uhasínající oheň v krbu a odloupnutá omítka, na které mihotaly odrazy plamenů a utvářela stále jiné obrazce. Kdybych věděl kde je dřevo, tak bych přiložil, ale žádné jsem tu neviděl a potulovat se v cizím domě jsem nechtěl. Plamen se ještě zmenšil, ale mě bylo...

Dlouho jsem nedala žádnou báseň. Bylo toho na mě moc jak pečení cukroví tak uklízení celého domu. V téhle době budu mít trochu času, než si sednu o Vánocích k televizi a ani se nehnu teda, alespoň v to doufám. Jak budete o Vánocích a následném volnu blbnout vy ? Něco podobného jsem kdysi sepsala to co se děje v mé hlavě, někdo to může pamatovat jako básně s názvem myšlenky. Myšlenky se vrací báseň je dole, třeba jí někdo nebude chtít číst... Je to jako když horký uhlík v srdci hřeje, v hlavě mi zní melodie, co se děje, stále se mi v mysli opakuje, melodie, melodie, melodie. Ta melodie, mi oznamuje, že se srdce chvěje. Je to melodie, jen pro toho, kdo si přeje. Melodie co se pod kůži dostává, je to hvězda zářívá, v hlavě se mi přehrává, zní jako píseň toulavá. Ta melodie je duše moje, co se ozývá, tiše se směje, štěstí mi tím oznamuje, melodie, melodie,melodie. Je to melodie půlnoční, jedna sloka mi však nestačí, papír se znovu otočí, tahle píseň nikdy neskončí.

Zachraň můj osud 12.díl V nebi bude pro Adru těžká doba, když jí Amor namazal vodičkou, po které si sice vše pamatuje a uvnitř soptí, ale navenek je milá a hodná. Dark se vrátil do pekla a bránu nechal na zastupujících strážcích.. a Darius no tak ten se ještě nevzbudil rekapitulace k minulému dílu. No a pokračujeme dál co nového se stalo …. Na Zemi : Uplynul celý večer, ale on se neprobouzel. Plášť stihnul pořádně proschnout a byl na omak jako samet. "Haló jste vzhůru? Slyšíte mě.?" Optala jsem se opatrně a držela si odstup. Nic se nedělo jen nádechy a výdechy mě ujišťovali o tom, že spí. Přistoupila jsem blíže a maličko s ním zacloumala. " Pane vstávejte!" Byla to dlouhá doba, už by se měl probudit pomyslela jsem si ve chvíli, kdy se tělo náhle trochu pohnulo. Pootočil se víc k ohni a opět zavládl klid. "Já se vzdávám." Na hodinkách bylo slabě po půlnoci. Musím se taky trochu vyspat. Zahrabala jsem se do křesla a přes sebe přehodila huňatou deku. Během ch...

Zase se mi povedlo nenapsat to včas no nic to už nezměním hlavně, že je to dneska hotové. Bude tam asi hodně chyb, ale opravovat to nebudu :D Slibuju, že o víkendu vyjde ještě něco tohle chci opravdu dodržet. Zpátky k dílu: Minule se Aki vydala hledat Keie a přidali se k ní i ostatní. Rozdělili se a pročesávali okolí, když v tom se strhne vichřice.... co se dělo dál ... Byli jsme odhodlaní najít Akinu i s Hirem co nejdřív. Keie hledat nebudeme oni jsou přednější a hlavně on se o sebe vždycky a za každých okolností uměl postarat. Kdo ho neznal, možná by tomu nevěřil, ale bylo to tak. Jednou jsem ho viděl jak se dostal z rvačky a od té doby si myslím, že ho nikdo nepřemůže. "Naruto co tam děláš, hni sebou!" Zařvala na mě Sakura, která byla plně připravena znovu vylézt klidně i na novou skálu, jen aby se Aki našla. Byli to dobré kamarádky, usoudil jsem a zařadil se do pátrací čety. Trochu obav mnou problesklo při pohledu na Hinátu. Chvěla se zimou, ale nechtěla zůstat ve škole a...

Ufff to se mi ulevilo já ten díl fakt napsala .) NO a další něco asi až o víkendu snad vám nevadí, že na to musíte čekat to bych asi sepsala další díl Škola pro chytráky co říkáte ? Jinak tady je rekapitulace co se stalo předtím : Adra je jako vždy naštvaná na Darka a zdrhla od brány nebes. Dark už si neví rady jak se jí vetřít do přízně. No a protože je Dark taky šikovnej Darius se dostal na zem a přímo k dívce, kterou ochraňoval... co se bude dít dál se v tomhle dílu moc nedovíte :D Raděj si zalezu na svůj oblíbený mrak a na chvíli se prospím. Třeba se vzbudím a ta vodička nebude fungovat, nabádala jsem se. "Adro nedej se. Hlavně se musím vyhnout bráně." Mumláni mě ukolébalo ke spánku, kde se mi zdálo o šklebícím se Amorovi jak mi stále nanáší extrakt na ruku. No snad jsem toho moc neudělal, ale přeci jenom je to pro Adrino dobro, párkrát jsem jí máznul znovu vodičkou, když usnula, aby to opravdu působilo jak má. Stále je tak nahněvaná, kdyby tohle věděla, tak by mě prohodi...

Nakonec se povedlo díl je hotový, ale jako obyčejně víc toho zatím nemám. takže prosím o trpělivost teda ty kteří to čtou. Chvíli mi to trvá než se rozepíšu... Jak to bylo dál ? To najdete v článku v minulém díle se Kei rozhodl zmizet na chvíli pryč, potřeboval ze sebe schodit to zlé, takže si našel chajdu v lese a tam teď bouří. Akina zvládla společně s přáteli zvládnout kroužek boxu, který doputoval k řediteli a co dál no přece se de hledat Kei..... Promiňte jeste tam jsou překlepky občas to ani nevidím :) Tak rozťuknout článek a běžte číst díl je dole :) "Hiro počkej na mě!" Zmohla jsem se na varovné zakvílení, protože hlas se mi vytratil. Rychlí běh v lese mi absolutně sebral poslední zbytky energie. Doufám, že Kei bude v pořádku. Dotrmácela jsem se blíž k rozpadlé chajdě, která kdysi dávno musela být pěknou chatou. Okna byla napůl vyvrácena z rámu a sotva držící tašky na střeše hrozily spadnutím. Znovu se ozvalo zavrčení, přesně v okamžik, kdy Hiro vešel dovnitř. Chtěla ...

Pro mě vzpomínková, takže není zcela rýmovaná... Proleženina v polštáři, tvůj stín co mě provází, když se otočím je pryč, navždy odchází, loučí se, odlétá … teprve pak mi dochází, že se na mě bude dívat z povzdálí. Hlídat moje chybné kroky a pády, nedočkám se žádné rady. Odlétá daleko … ale zůstává ve vzpomínkách. Pára v zrcadle kreslí tvojí tvář, jen přibyla okolo zář…. Vždy budeš žít v srdci mém, sny obráti se v zem.

Tenhle díl jsem měla rozpracován takže nebylo tak těžké ho dopsat. Stále mi to nejde jak bych chtěla. Snad brzo další díl něčeho ... . Podíval jsem se dolů a zaměřil pozornost na Dariusovu auru. Byla slabá, teď by ho přepralo i pekelné novorozeně, ale hlavní bylo kde byl. Jsi přesně tam kde si chtěl být. Uchechtnul jsem se a šel otravovat Adru. Rozčilovat jí, bylo pro mou temnou duši, něco jako denní chleba. Vlastně je dobře, že Dar je na zemi a nechal mi jí tady. "Adro ještě jsem se chtěl zeptat…" Přibližoval jsem se k ní jako panter ke kořistí a hned mě odpálkovala, aniž bych dořekl co jsem měl na mysli. "To máš za to, že mě otravuješ pff." Odfrkla si a zmizela za nebeskou bránou, kam nemůžu ani nakouknout. Mnul jsem si oteklou tvář od Adriny facky a sedl si do kouta vedle brány. Hlavně, že oni nám tam mohou načumovat, aniž by se jim něco stalo. "Andělé mě štvou!" Zahulákal jsem směrem kam zmizela Adra a místo ní vešla pohotovostní nouzová stráž. No tak ...

Doufám, že se dám zase do psaní stále se mi nedaří vrátit se plně zpět... Byla chyba na tebe se smát. Byla chyba s tebou se do křížku dát. Jinak bych nevěděl jak milovat. Jak se mám pak svého srdce vzdát? Byla chyba někam tě brát. Byla chyba něco si přát. Nikdy jsem si neměl s city hrát. Teď bych se měl o tebe prát? Srdce říká, že bych se měl do boje dát… Byla chyba od tebe utíkat. Svoje srdce měla bych ti dát. Po tvém boku štěstí rozdávat. To je to co chci prožívat. Nehodlám se tě vzdát…

Ráno to vypadalo docela slibně. Nejdřív budíček před čtvrtou ranní, nakrmit naši smečku koček ano je to smečka zlobivců co neposlouchá a vydat se po tmě po schodech dolů. Cestou jsem narazila na dvě mrtvé myši, ještě že tak, občas je mají i živé, pochválila jsem naše lovce za to, že budeme muset znovu setřít schodiště a pokračovala ke dveřím a ven do zimy k autu. Úspěšně nastartovala a odfčela. Můj návrat se konal o trochu dříve, protože jsem nastydlá a z horečkou jsem se s těží doplácala v sedm ráno domu naštěstí tam nemusím trčet moc dlouho. Jen co jsem dorazila seběhli se naši kočičáři do kuchyně a bylo jim fuk, že mi není dobře a potřebuju si jít lehnout, prostě se dožadovali nového nandání dlabance. Silou vůle jsem naplnila mističky a šla spát co se dělo mezitím netuším a ono popravdě je lepší to nevědět. Po probuzení jsem šla znovu nandat kočkám do kuchyně a zkontrolovala pobíhající morče v kleci jak na něj dvě kočky čumí a snaží se ho dostat ven, asi si myslí, že je to taky myšk...

Víte v dnešní době můžete být originál na internetu, ale třeba v reálu jste obyčejní jako všichni ostatní. Kdysi jsem si všimla, že za počítačem můžete být za drsňáka nebo inteligenta prostě co chcete a nikdo nerozezná za co vlastně se vydáváte. Můžete o sobě říkat, že máte dobrou práci se skvělým platem nebo cokoliv jiného jen, aby jste pro ostatní byli zajímavý, ale v tom to není. Jak se dá poznat, že se lišíte? Jedině tím, že jste originál v obouch podobách. Nevím co jsem já, ale určitě se snažím být jedinečná, abych se vymanila. Znáte říkanku "Jdeme všichni zborem za tím prvním volem?" Od mala mi jí mamka říkala, a proto se snažím jít vždy svou pěšinkou, ale stále nejsem na velké cestě, proč bych měla být stejná jako všichni ostatní, když můžu být svá v klidu a v pohodě. Každá sebemenší odlišnost vás neškatulkuje do jednoho pytle a hlavně nedělejte ze sebe něco co nejste. Pak lžete předně sobě a vaše výjimečnost je fuč, pak to není správný směr kudy jdete jen stres a vzpo...

Tento týden nestojí za nic. Jen samé starosti, které se nedají vyřešit. Už jste se tak někdy cítili ? jestli ano třeba vám pomůže moje básnička do které jsem vylila srdce, jak mé tak kamarádů. Není to v poslední době lehké, u nás doma se vše komplikuje a světlo je v nedohlednu. Snad je to ke čtení pozor opět smutná tvorba. Pro ty co jí nechtějí čist...ťuk na celý článek. Je to v nedohlednu, cestu svou ztrácím, na povrchu čistý, v srdci krvácím, celý se to zamotává, o pár kroku se navracím, nedovolám se žádné pomoci. Duše praská, návrat mi nedovolí, ví totiž jak to uvnitř bolí. Celé tělo se chvěje, v srdci se ztrácím, bolest mě nezahřeje, ke dnu se potápím, nevím co se děje, těm šťastným jen závidím, někdo mi štěstí přeje, snad ho příště uvidím. Duše praská, návrat mi nedovolí, rány se pomalu hojí. Děkuji za přečtení....

Zachraň můj osud 9.díl Byla dřina dostat poutníka za dveře do tepla, než se venku rozpoutalo doslova pekelné počasí. Při posledním nárazu větru se v domku skoro uhasil oheň v krbu. Přesně v okamžik, kdy se mi povedlo zatáhnout ho dovnitř se zabouchli dveře. Nevím co se to dělo, ale celý domek se chvěl při nárazech větru a bubnování deště smíchaného s kroupami. V tu chvíli nevěděla, že tohle někdo zařídil a změnil její osud, který se jinak blížil ke konci. "Jednou mi poděkuješ Dare." Řekl si pro sebe Dark a v obláčku tmavého kouře zmizel ze světa lidí. Počasí se navrátilo do normálu a během chvíle bylo venku zase podzimní počasí. Nahoře na mě čekala Adra s nabroušenou náladou. Kdy ona vlastně ke mně byla hodna? Řekl bych, že nikdy. Musel jsem se tomu usmát zatímco ona je krásná jako anděl povahou by mohla rovnou pracovat u nás. "Ahoj Adro." Můj veselý pozdrav jí vykouzlil na obličeji zamračení. Asi jí nevonělo, že teď místo Dara trčí u brány do nebe ona. Vždyť mě ani...

Stihla jsem to napsat ještě dnes, jen nevím co vám sem hodím přistě zase nic nebudu mít :D Leda novou povídku to by se nějaký dílek o čarodějnici našel :D asi si to nechám na jindy ... pěkný počtení :D Na chvíli jsem se zastavila, abych si odpočinula. Školní pozemky byli rozlehlé a za nima se rozkládal obrovský les. Něco mě nutilo jít stále blíž k hustě rostoucím stromům za obzorem a hledat usilovněji než předtím. Pomalu se začínalo ochlazovat s nástupem blížícího se podzimu. "Aki co tady děláš?" Vynořil se mezi stromy Hiro a zíral na mě. "Co myslíš ? Hledám toho pitomce! Jen tak si zmizí a neřekne ani slovo." Zlost ze mě jen sálala, že bych mu nejradši vrazila pár facek. Předseda a chová se jako malé dítě. Najednou se z lesní dáli ozvalo zaskučení. "To je Kei!" Hiro se podíval nad les kde bylo vidět, že leknutím vzlétly ptáci. " Musíme si pospíšit jinak máme velkej problém." Přidala jsem se k němu a běžela co mi síly stačily. Kdesi v lese: Bylo ...

Tentokrát trochu delší dílek snad těch pár řádku navrch nebude vadit :D Tenhle díl je mezi ploty jak já říkam nic se z něj nedovíte,ale v příštím třeba jo, protože no protože a nic neřeknu :D koukejte si to přečíst přece vám to neprozradím :D Pro celý članek klik :) Darius : "Kde to jsem?" Otázka vyzněla v prázdné ulici na zmar. Nikde ani živáček. Pomalu jsem vstal a snažil se narovnat. Záda okamžitě zabolela a pálila jako čerstvě rozžhavený pohrabáč. Nebylo vůbec jednoduché udržet rovnováhu. Bolest pomalu ustupovala, až se mi povedlo pořádně postavit, ale na vratkých nohou to byla zátěž. Být bez křídel se stalo něčím co jsem doposud nemohl postrádat. Jak bylo dříve jednoduché porozevřít bělostná křídla, která mě odnesly kam jsem chtěl. Musím si zvyknout, že odteď je nemám, nemohu se spoléhat ani na svou moc. Přemýšlení mi zabralo dost času a mezitím sem si procvičoval každý krok, kterého jsem byl ve svém stavu schopen. Rány na zádech byli moc čerstvé, i když se hojily nesmír...

Jak už všichni vědí já se při práci prostě pomumlávám melodii a do toho dávám slova. Takhle nějak u mě vznikají ty děsný básně :D Úterý nebylo nijak vyjímečné, ale byla jsem trochu naladěná, takže vzniklo pár rýmu no a já chytla rýmu :D Myslím to vážně fakt jsem nastydla :) Zase zdržuju :D tentokrát dám báseň nebo píseň jak chcete dolu, aby si to ten koho zajímá má tvorba rozklikl :D je trochu delší no :) Ráno, když se probouzím na obloze jsou ještě hvězdy. Trochu jsem se zahleděla na tu nádheru nahoře o tom je dnešní dílo :) Melodie hvězd ťuk na celý článek :) Melodie hvězd Jsi jako zářívá hvězda půlnoční, jasné světlo mi už nestačí, je to jako, když se svět zatočí, na moje city tvoje moc už útočí, To jasný světlo co z tebe vychází, jsi moje lampa co mě vytáhne z nesnází, stačí se podívat, když tvůj čas nadchází, temná obloha se rozzáří. Moje srdce radosti poskočí, ta krátká chvíle mi však nestačí, vidět tě, jiskra mnou proskočí, jsi moje hvězda půlnoční. Každou noc je o krok blíž, př...

Následuje oblíbená škola pro chytráky. Snad se bude líbit jako vždy se díl nepovedl :D Již brzo nový dílek Zachraň můj osud. Chystám také novou povídku, kterou jsme původně načali s kamarádkou, ale nakonec jí píšu sama. Snad se jí také dočkáte. Nebudu zdržovat dílek je tady :) Kei zmizel blesklo mi hlavou, když byla kancelář prázdná a jeho svatý gauč nezválen. Co se to s ním děje, nepoznávám ho. Jakoby o všechno ztratil zájem a zrovna dneska. Valí se jeden průser za druhým a on se někam vytratí. Vytáhla jsem pásku zástupkyně tříd a pevně ji upevnila nad loket. Nastal čas, abych jí nosila veřejně. Rukou jsem si ji uhladila a vstoupila na chodbu kde vládl totální chaos a bordel. Zabouchla jsem dveře až se nalomily o futra. Ticho a úžas v očích celé školy mě nezajímal. On byl důležitější. Procházela jsem mezi studenty s kamennou tváři, aby nepoznali jaký strach se skrývá v mém srdci. Pro mě to byl šok, který jsem se dověděla teprve před chvilkou. Záleželo mi na něm a bez Keie to tu nemělo...

Po radách do hry Shakes a fidget rovnou následuje krátký dílek osudu, Je to povídka, kde budou dilky kraťounké píšu jí v mezičase pokud mě nic nenapadá k jiným příběhům vracím se k této. Bude vycházet nepravidelně a netuším jak moc dlouhá bude :) Kdo se na ní těšil aspoň dejte hodnotící hvězdičky, koment by byl lepší :D diky tak hurá do krátkého čtení ťuk dolu :) Ten šepot uklidnil mé rychle bušící srdce, dostal se do mé hlavy a přinutil mě … přinutil mě probudit se! Vyjekla jsem štěstím i strachem najednou, až mi vyhrkly slzy. Bylo to tak živé a jasné, jako by se to dělo ve skutečnosti. Co to bylo za sen? Mám husí kůží po celém těle a klepu se jak ratlík. Podívala jsem se na svou ruku, v které jsem křečovitě svírala bělostné pírko. Jak je to možné?! "Je tady někdo?" Bylo hloupé někoho hledat mezi čtyřma stěnama, kde mimo pár kousků nábytku byla místnost prázdná. Nedalo se nikde skrýt, ale špatný pocit se nevypařil ani po zkontrolování zamčených dveří. Strach se ve mě usídlil...

Zachraň můj osud 4.část Jako vítr jsem prokličkoval mezi mraky. "Musím jí zachránit." To bylo mé hlasité odhodlání souznějící jak se srdcem tak s myslí. "Zadrž Dare!" Ozval se přede mnou známí hlas. "Můj pane." Zastavil jsem na prvním mraku a poklonil se. "To čemu se snažíš zabránit stejně příjde. Je to předurčeno v jejím osudu." "Já ji chci zachránit." Polknul sem a přidal si trochu kuráže, abych si nepřipadal před svým pánem tak malý a bezvýznamný. "Hmm zajímavé a co tě k tomu vede Dare? Máš nějaký důvod proč jí chceš pomoci, i když si svou jednu šanci promarnil před pár dny." Pán věděl všechno a podle toho jak měl zamračenou tvář se dalo odhadnout, že jsem překročil svou hranici anděla brány. Každému smrtelníkovi mohu pomoci jen jednou o ostatní se starají strážci. Nemělo cenu si něco namlouvat pán vše věděl. "Okouzlila mě svou smířeností s osudem." Přesně tak jsem to v ten den cítil. Dalo se přesně vyčíst jak špa...