Ani nemá smysl se omlouvat, prostě se mi psát nechtělo :D další díl, až se mi bude chtít hokej je přednější :D Jana: Znovu usnu, abych před sebou viděla to hnusné, zapáchající místo. Chci, tak moc zapomenout, ale neustále se vrací, aby mě ničilo. V poslední době je to ještě intenzivnější. Opravdu jsem v bezpečí ? Ve dveřích cvaknul zámek a vrzla klika. Zmítala jsem se uvězněná v rohu místnosti a nemohla nic dělat, Znovu přetrpět, již prožitou bolest bylo vyčerpávající. Celá jsem se třásla a čekala, až mě praští přímo do obličeje. Přikrčím se a čekám, když to uslyším. „Neboj se. Jsem tady. Je to jen oškliví sen. No tak, je to v pořádku.“ Cítím teplo, které osoba vyzařovala. Probudím se se slzami v očích. Marta mě tiskla na svou hruď a chránila láskyplným obětím. Třas pomalu odcházel a já se jí pevně chytla. Na rukou jsem měla stopy po zaťatých nehtech. Na dvou místech v dlani sedřenou kůži, kde prosakovaly malé kapičky krve. Sama si způsobím bolest,...