POVÍDKYODKAT

Dan a Diana: Konečně se v mém náručí uklidnila. Docela mě to vyděsilo.  Diana vlastně  byla vždycky odhodlaná a silná žena, která nechtěla od nikoho pomoc spíš to bylo obráceně ale měl jsem šanci vidět i za tu její pevnou skořápku co si okolo sebe vytvořila. Konejším jí a hladím po zádech. Přestala se třást a uvolnila stisk, kdy mi nehty zarývala do zad. „Proč se to muselo stát zrovna mě?“ Dívala se na mě těma svýma uplakanýma očima a já se sklonil a zlehka jí políbil. „Protože jsi sama. Proč mi nedáš šanci?“ Zeptám se blízko jejich úst, které byli tak lákavé. Musel jsem se odtáhnout, abych neuděl nějako blbost. Diana byla momentálně zranitelná a kdybych to nebyl já, tak by toho každý zneužil. Neodpověděla, ale já věděl, že je to vyčerpáním. Popostrčím jí ke dveřím od ložnice. „Běž se prospat. Já zatím uklidím.“ Nechal jsem se do toho pěkně uvrtat.

Sloučení světů po oznámení sf týmu bude od půlnoci zmraženo sfko a dostupné, až dodělají veškerý přenos. Příjde nám oznam poštou a i vyskakovat okno s tím, že dojde ke změně. Po sloučení světů se můžete přihlásit jako vždy pomocí výběru postavy, jsou pouze přiřazeny k novému světu. Pokud postavu nemůžete najít jsou zde dva důvody, proč neexistuje.

 Z důvodu dělání podzimního úklidu všude plus zahrádka, zahrada a pavučiny si nejsem jista zda bude příští víkend nějaký dílek.  Řetěz moci Irián 61. díl Arian a Finriel: Konečně jsme se dostali, až nahoru. Dýchám zhluboka, aby ten výšlap se mnou neseknut. Zatím co Arian se po něčem rozhlížel a vůbec nevypadal unaveně. „Já to šel po několikáté a navíc každý den trénuju a běhám.“ Podíval se na mě a zkonstatoval, že mám blbou fyzičku. Ono sedět na trůně a rozhodovat o kilech papírů a lejster za den se musí něco obětovat. Vlastně, když jsem našel Helen byla to po dlouhé době první vyjížďka za hradby města, abych si odpočinul nejen od papírování a zákonů, ale i od toho jak se mě pořád snažili oženit s nějakou šlechtičnou.  Nakonec jsem do toho spadnul a jak rád, když to byla Helen. Vlastně mi vůbec nevadilo, že netuším, kdo to je. Hlavně, že mě měla ráda. Stvrdil jsem si to, když mi během těch pár hodin chyběla jako bych jí neviděl celou věčnost. Dýchání se mi zlepšo...

 Ziel: Moje sny se začínali plnit. Elda zvládl další úkol, aniž by udělal sebemenší chybičku. Navíc se mu podařilo zformovat všechny muže do jednoho útvaru. Nastavil laťku hodně vysoko a kdo mu nevyhovoval byl utracen jako pes. To bylo přesně to, co očekával od velitele.  Měl jsem z něj zvláštní pocit. Během pár hodin se stával mou oblíbenou zbraní, kterou se nemusím bát použít. Nikdo se nestal, tak rychle mým oblíbencem jako se to podařilo Eldovi. Rozhodně mu to myslelo hodně dopředu a eliminoval všechny problémy ještě dřív, než se mohli stát. Takového muže nemůžu ztratit. Mnul jsem si ruce a znovu se snažil dát dohromady dva přívěsky. Mohl to být klíč k celé moci.  Jak ze dvou udělat jeden? Ta stará vypelichaná vědma mi to neřekla a nechávala mě trpět! Nakonec zmizela jako pára nad hrncem a nebyla k nalezení. Moji muž rozbořili svatyni a našli tajnou místnost, která zela prázdnotou. Její podobizna kolovala po celém městě, ale nikdo jí neviděl ani o ní...

 Tóny loutny   Prsty sjíždí ladně po strunách, loutna se chvěje, tóny znějí smutně, teskná melodie ke konci spěje, kdo na nástroj tak hraje?   Vábí mě ten zvuk spletitých strun, přechází ve volání a já spěchám blíž,  okno je zavřené, už není slyšet zvuk, mé srdce je plné citů i muk.   Den za dnem chodím jako loutka tam a zpět, až jednou struny zní na celý svět, hlas přidá se potichu k nim, vidím siluetu i tvůj stín.   Píseň končí a svíčku zhasínáš, možná v tu chvíli loutnu proklínáš, na hořké časy sama vzpomínáš, okno do světa znovu zavíráš.   Čekám na tebe, pořád je naděje

  Řetěz moci Irián 59.díl  Mari a Ril: „Jak dlouho to bude ještě trvat? Jsou tam snad celou věčnost.“ Zeptám se toho starce a dívám se, jak se  kouř změnil a začíná řidnout. „To nevím. Ještě jsem to nikdy nezkoušel.“ Pokrčil rameny. „Cože? Co když se jim něco stane?“ Ty jeden starej senilní dědku. „Máš pravdu jsem starej jako tyhle hory, ale zpochybňovat někoho na mojí úrovni je drzost. Nevěříš starým předkům?“ Tohle si nenechám líbit! „Zase se mi šťouráte v myšlenkách? Kdo je potom drzej? Máte vůbec nějaký svědomí. Nabourávat se lidem do hlavy není nic na co by jste měl bejt pyšnej. Pche.“ Tahle dáma se toho nebojí, ať je jejím osudem kdokoliv nebude to mít lehké. Zkonstatuji sám pro sebe a čekám, až rituál skončí. Podle prastaré knihy by to nemělo dlouho trvat. Nejdřív jsem si myslel,že se to nepodaří, ale změnil jsem názor, když se kouř prostřídal v barvách duhy. Vše je na svých místech.    Eldaleon: Od narození se mnou zacházeli jako s...

Finriel: Prvních pár metrů se podařilo vyčistit, ale nikdo nemohl zaručit, že se tunel nezřítí, až tam někdo vleze. Chodba nebo to, co z ní zbylo byla úzká sotva pro jednu osobu a dál se to stáčelo někam dolů. Moji muži se neodvážili jít hlouběji do podzemí. Bylo to na vlastní riziko a to nechtěl nikdo krom Ariana a mě podstoupit. Několik dalších prken použili jako podpěry, ale nevěděli jak dlouho vydrží.  Viděl jsem Ariana v kuchyni jak si balí pár nezbytných věcí jako byl nůž a láhev s vodou. Podle toho jak to poskládal do malého váčku, který si strčil za opasek, aby mu nepřekážel byl velice zkušený. Kolik toho musel zažít, že je neustále ve střehu a připraven opustit místo během pár vteřin. Uběhlo sotva 24 hodin a znovu naléhám na Helen, aby mi prozradila něco ze svého života, když se do toho vložil Arian a prostě odvedl řeč jinam. Měl dokonce i výmluvný jazyk a dokázal ovlivnit jakoukoliv debatu. Rozuměl strategii a rozhodně byl opatrný. Nejdřív to několikrát...

  Mark a Jana: Poslouchám příběh, který se zdál neuvěřitelný, ale s každým slovem se Jana dostávala do horšího stavu. Celá se   začala chvět a nehty zatínala Martě do ruky. Držela jí pevně a nepouštěla a pokračovala. „Pak jsem se byla nucena přestěhovat za mamkou. Ona byla najednou nemocná a nemohla vstát ani z postele. Nikdy jsem jí neviděla v takovém stavu. Vždycky… byla zdravá.“ Jana se znovu uzavírala víc do sebe, když se dostávala hloub do vzpomínek. „Když jsem přijela neměla vůbec radost jako by to nebyla ona, kdo mě chtěl v tom domě. Těžko jsem četla ze rtů nějaké slovo, které skoro neslyšitelně vyslovila. Zkoušela jsem jí dát papír a tužku, ale nebyla schopná cokoliv držet v rukou.“

  Opět se hlásím ze světa shakes a fidget, kde proběhne nový update 17.0. Co nás čeká a nemine? Nejdříve k výtahu. Nově v něm najdeme předpeklí a bude spuštěno, již tento měsíc. Nejdřív poraz předpeklí a pak se dostaň dál. Víc infa, krom toho, že se jedna o vylepšenou grafiku a odměny nemám. Prý to bude v novém traileru a nebo na twitchi.

Já vím, že to zase flákám, ale já u psaní relaxuju a v tom vedru jsem nějaká přichcíplá. Stejně píšu, abych se odreagovala, tak si to budu vydávat podle sebe a pro sebe. Minule mi někdo psal, že se to nedá číst :D No, když už se s tím písmenkuju a s chybama a se vším, tak proč to nezveřejnit, Však je to jedno :) hlavně, že mě to těší a odpočinu si.

Omlouvám se za delší neaktivitu na blogu. Já sem chodím pravidelně, ale nějak nebyla chuť ani nálada psát. Ani moc nesleduju doramky a shakes odklikám a jsem ráda, že je odehráno.  Po dovolené jsem se rovnou zapojila do různých prací doma a na zahradě. Nechybělo ani předělávání balkónů a já si sekla záda a bloknula rameno. Teď pro změnu obsekávám strunovkou po sekání a sušení sena zahradu a to je co plot to struna v prd.. a zas to musím namotávat. :D Čekám, kdy se mi znovu zaseknou záda, ještě to není okej.  Samozřejmě se snažím vše pomalu ani mi to nejde, tak rychle jak bych chtěla a seznam se neztenčil, ale naopak mi tam přibylo malování v patře, kde budu i škrábat a sádrovat ( máme šikovné kočky co chodili v zimě zabahněný a rádi drápou)  a úklid sklepa plus přerovnání místnosti se dřevem a krabicema. Jak já se na to těším …. A to jsem zvědava, kdy se konečně dostanu na vymalování sklepa. Říkám to už od loňska, jenže to jsem byla furt nemocná a letos byc...

  Řetěz moci Irián 57.díl Ril a Mary: „Nemůžeš tam jít.“ Zastavil mě starý dědek, který se mi postavil do cesty. „Proč ne?“ Zeptám se, když si všimnu domku zahaleného v mlze. Můj průvodce zmizel a nechal mě samotnou. „Ty nejsi vyvolená. To kouzlo by ti ublížilo. Musíš počkat, až se navrátí sám.“ Co mě má rozkazovat tenhle otrhanec. Vypadal spíš jako někdo bez domova. Byl divný a nehodlal mě pustit dovnitř za Renem. Něco se v domku pohnulo. Začala mlátit dvířka a okna sama od sebe. Ven prosakovala další mlha co se valila ven a pak následovalo oranžové světlo. Byl to snad oheň? Slyším jeho nářek. Byla to čistá bolest. Znovu mě zastavil dávajíc přede mne hůl s rytinou starých předků. Tohle nebude, jen tak nikdo. Znovu mě to nutí zaměřit se na jeho vzhled a dlouhé šedé vlasy, které pomalu bělaly. Mohl to být jeden z posledních? Při té myšlence přikývnul, jako by věděl na co myslím. „Bude to muset vydržet, až do konce.“ Vzdám se pokusu dostat se blíž k chalo...

Tohle byl ten nejhorší nákup v mém životě. Nejen, že na mě koukali jako na blázna, když jsem se snažil porovnat velikost šatů pro Janu v dámských oděvech. Pořád jsem je držel na sobě a zkoušel si to představit, i když jsem Janu skoro neviděl. Pak jsem slyšel slovo uchyl a okamžitě to zaplatil a vycouval.  Další následovalo spodní prádlo. To mi naštěstí napsala Marta na lístek i s velikostí. Prodavačka byla velice ochotná a dala mi jak klasické, tak s krajkou. Potom vytáhla podprsenky a já byl celej nesvůj. Pomalu jsem to přetrpěl s rudým obličejem a nechal jí vybrat za mě, ale největší pivku jsem schytal v drogerii. Jedna ženská mě u regálu pochválila, jak jsem starostlivý muž a pečuju o svou ženu, když jsem vzal do ruky balíček vložek, ale u jedněch jsem neskončil.  To nevěděla, co vše mám na seznamu a nakonec mě bouchla deštníkem a uraženě odešla. Rozhodně příště vezmu Martu sebou, ať si to zařídí sama, kdybych to měl ještě někdy absolvovat, tak...

Ziel: „Co jsi zač?“ Zeptám se s trochu lepší náladou, než jsem měl před chvíli. „Váš služebník. Vždycky jsem chtěl být pod vaším velením, ale Drell mě nenechal. Pořád říkal, že nemám na to, abych vám sloužil. Docela nedávno jsem se dozvěděl, že přišel o krk, tak bych rád zaujal jeho místo. Naučil jsem se všechny jeho techniky vrhání nože. Vezměte mě do služby.“ Sklonil se ještě víc. Jeho chování a klidná hlava. To je  přesně to co potřebuju. „Dám ti menší skupinu mužů. Pokud splníte úkol bez chyb nechám si tě tady a dostaneš mnohem víc šancí se předvést.“

Bosse jsem dlouho nepsala, tak mi chvíli trvalo, než jsem navázala na děj. tentokrát se dostal RIchard blíž k Lile a jak dopadne Isabela? Dan a Diana snad v příštím díle ty se mi sem nevešli :D 

Do hry nám dali aktualizaci s číslem 15.2. :) Byla přepracována vstupní stránka do hry nyní je to sfgame.net, ale není to nic, co by jsme nezvládli. Jde hlavně o přihlašování na počítač, kdy si to prostě znovu přihlásíte. To samé platí pro play.sfgame.net je to nový klient bez vstupní stránky a taky je to potřeba znovu lognout.  Adresy na to budou přesměrovány sami. Ten odpočet nového serveru je otravnej. :D

okno za mřížemi:  Michael Krast: V rukou držím zlaté hodinky, které jsem měl od jedné ženy. Jak se jenom jmenovala? Nevzpomínám si, ale vím, co všechno jsem jí provedl, než mi dopřála užívat si její  slzy a  bohatství.

Ziel a Vědma „Pořád si hrajete na předpovídání budoucnosti?“ Zeptám se s úšklebkem na tváři a znovu si prohlížím novou verzi, která se přede mnou zhmotnila. Rozhodně jí někdo ubral několik let a vyléčil neduhy stařectví.  Stála vzpřímeně a dívala se mi přímo do očí. Co mohla vyčíst z mého obličeje? Bylo to nepříjemné, až jsem se ošil. Na tyhle blbosti jsem nevěřil, než jsem potkal tuto vědmu. „Tohle je moje poslední návštěva. Podívej se.“ Dala ruce nad hlavu, kdy jí plášť sjel, až k ramenům. Ukázalo se několik vytetovaných znaků, které jsem nikdy předtím neviděl. Na chvíli zmizely, až spojila dlaně do kříže a zazářily jako předzvěst něčeho co nechci znát.  Potom vytrysklo světlo nad její hlavou.. Na chvíli mě doslova oslepilo, než se zformoval živí obraz. Bylo to několik útržků z budoucnosti. „To je.. moje prohra?“ Ren usednul v této místnosti na moje místo a já byl poražen. „To nedopustím. Nikdo není silnější, než já. Podívej se.“ Ukazuju jí oba pří...

 Ahojte znovu se vydáme do Iriiánu. Ráda bych tuto povídku trochu posunula, takže uvidím jak to bude příští týden. Možná znovu Irián :D Píšu podle nálady, takže těžko říct co sesmolím příště. Ráda bych to brzo ukončila, protože Ziel si moc vyskakuje :D 

Derek: Polehali jsme na zem jako kuželky. Všichni si kryjeme hlavně hlavu a držíme uši před ohlušujícím rámusem a čekáme. Nic jiného se nedá dělat. Bortí se tunel kousek za námi. Dál jsem nestihli doběhnout. Možná nás to pohřbí za živa. Říkám si a přivřenýma očima se snažím zjistit škody, když se přestala třást zem. Většina ještě nevstala. Byl jsem první, kdo se odvážil a oprášil si kalhoty obalené prachem. Pomůžu vstát Mel a Mari. Vypadaly vyděšeně, ale krom odřenin byly v pořádku. Vedle Irese přistál velký kámen. „Kámo to bylo těsný. Mohlo ti to rozdrtit nohu.“ Smál se Dass a natáhl k němu pomocnou ruku. „Proč se tlemíš ty idiote.“ Vstal jsem a naštvaně koukal na Desse. „No jsme v pořádku.“ Rozhlédnu se po ostatních a taky se uměju. V tunelu ztěžknul vzduch po předešlém výbuchu. Celá výprava si musela udělat provizorní masku na obličej, abychom se chránili před prachem. Mari nebylo líto roztrhnout kus šatů a podělit se s Iresem a Dassem.  Mě pomohla M...

 Je mi o dost lépe a antibiotika mám skoro dobraný, tak jsem konečně mohla otevřít svoje povídky a dopsat další díl. Pan Mark se vrací domů, ale nakonec to není, tak klidný večer, který by si přál.  Okno za mřížemi 6.díl  

 Můj Boss (Je ledovec) 38.díl Dan: Uběhnul další den a víkend pomalu končil, když jsem se znovu toulal okolo Dianiných dveří a čekal, kdy výjde ven. Viděl jsem jí v okně, jak pohotově zatáhla záclonu, když jsem parkoval auto před domem. Zřejmě se pořád styděla. Nakonec si znovu sednu na schody a doufám, že se  odhodlá vystrčit nos ze svého úkrytu. Vyndám telefon a přečtu si několik zpráv, abych zazdil trochu času, až narazím na tu od Patrika. Vzala si volno? Ona se v práci neukáže celý týden? Trochu mě to šokovalo, protože do teď si Diana volno nevybrala, i když z práce zdrhala klidně po obědě a už se nevracela. Sice jsme se skoro nepotkali, ale věděl jsem, že je kousek ode mě v jiné kanceláři a i to málo mi přinášelo štěstí. Okamžitě odepíšu Patrikovi, že se ani já nedostavím. Volal zpátky, ale vypnul jsem mobil a strčil ho do kapsy.  

Trochu jsem si pobrukovala a přitom mě napadly tyhle blázniví slova. Snad se bude někomu líbit. Další díl k nějaké povídce asi koncem týdne. 

Arian: Nevím kolik času uteklo, když jsem byl konečně připraven otevřít oči. Byl jsem si vědom toho, že se ven nedostanu. Mdlí vzduch smrdící po plísni mě začínal pomalu oblbovat. Možná mě to mělo otrávit, abych nemohl utéct. Síla se mi navracela velice pomalu. Teprve teď jsem si uvědomil, jak moc unavený jsem byl. Nohy brněly a svaly naříkaly dokud jsem se znovu nenátáhl na starou zatuchlou slámu. Po hmatu si vytvořím menší kupku pod hlavu. Jedno stéblo strčím mezi zuby a pomalu ho přežvykuji. Na chodbě byl klid, protože dopadající světlo nenarušil ani jeden stín. Bylo to divné ticho a já hleděl do tmy, která se mi dostávala pod kůži. Představoval jsem si Mary, jak se směje a huláká. To jediné se mi přemítalo v hlavě. Nikdo nepřinesl vodu ani kůrku chleba. Zřejmě ta cela posledně byla velký luxus s výhledem z okna do postranní ulice. Mohl utéct den a nebo teprve pár hodin? Všechno užitečné mi vzali a hodili po mě roztrhané triko a kalhoty, do kterých jsem se převlékl...

Další den byl skoro u konce, když se Jana probrala a snědla prvních pár lžic polévky. Nenutila jsem jí, protože by se mohla zhoršit. Šeptám utěšující slova dokud tvrdě neusnula a sama zhasnu a odvalím se do postele. Po dnu stráveném žehlením a vařením jsem byla utahaná. Janě jsem převázala znovu rány a pomohla jí se převléct, než si znovu lehla, Byla o dost klidnější a třes se pomalu vytratil.  Za to Tom se raději odklidil z mého dosahu, když přijel opravář a nadával, který prase se v té pračce vrtalo. Oprava stálá skoro tolik jako bych kupovala novou. Všimnu se, že zmizelo nějaké jídlo. Však si to s tebou vyřídím později. Nebylo dne, kdy bych se s ním nemusela dohadovat. Venku začalo hustě pršet a z okna bylo vidět pročísnout blesk ztemnělou oblohu. Bubnování kapek o parapet mě postupně uspalo.

Isabela: Ještě teď mi bušilo srdce, když se mi Pan Korel snažil navrhnout, abych dělala prostředníka mezi jeho dcerou a Patrikem. Chtěla jsem okamžitě odmítnout, ale nedal mi příležitost a nechal mě v tom vymáchat. Odešel s úsměvem na rtech a ta jeho tvář. Pořád jsem jí měla před očima. Co to mohlo být za pocit? Byl zvědaví a nebo se těšil na boj s Patrikem? Ne to určitě ne. Vypadalo to jako předzvěst něčeho o čem dávno věděl, že se stane. Byla to jistota, která mě děsila. Uvědomoval si, že tenhle boj má dávno vyhraný. Musím se uklidnit a rozumně přemýšlet. Nejdřív si sednu na lavičku v parku, než se dám znovu do pohybu.  

Ren: „Co to proboha je?“ Pohotově vyndám z kapsy kapesník a přiložím si ho na nos a ústa. Ten puch se nedal vydržet a to jsem se nacházel u vyvrácených dveří bývalé Rilovi chatrče. Někde uvnitř musel být i on. „Rile?“ Zavolám do hustého dýmu, který se stále odněkud dral ven dveřmi a bočním oknem. Za to z komínu se chrlil jakýsi popílek a poletoval vzduchem dokud se nerozpadl. Neodpověděl mi a tak jsem se odvážil udělat krok dovnitř. Venku se mezitím sešlo několik   vesničanů držící svoje zvědavé děti mimo dosah. „Mami zase tam dal špatný bylinky?“ Ptala se nakukující holčička a dodala. „Šíleně to smrdí.“ Právě mi došlo, že to zřejmě pro ně není poprvé, kdy se něco takového děje. To byl asi i důvod, proč jsem byl jediný, kdo se odvážil přiblížit.

Mamka se pořád chtěla hádat, i když jsem si myslel, že jsem neprovedl nic strašného. Rozhodně jsem se nepokusil něco ukrást jako tomu bylo dřív a ještě Janu zachránil. Podíval jsem se směrem k autu, které bylo totálně zasrané od bahna. Alespoň nás nikdo nevysleduje, když nebyla vidět ani značka. Teprve pak si mamka všimla, že nejsem sám, Jana opatrně vylezla z auta. Pořád se celá chvěla a nevypadala v pořádku. Rány a podlitiny se trochu víc podbarvily do fialova. Na její světle bílé pokožce vynikaly o to víc. Měla kruhy pod očima z nevyspání a sotva se držel na nohou. Přirovnal bych jí k živoucímu zombíkovi, ale vlastně to bylo dost smutný. Za jiných okolností bych se tomu smál.

    Ahojte. Ano, ještě pořád se zdržuju u cukroví, ale zítra končím. Vážně to bude všechno slepený a zadělaný v krabicích. Uvidím jak moc se mi bude chtít o víkendu něco psát nebo ne. Dost mě to vyčerpalo. Každopádně jsem se dozvěděla o updatu do sfka, tak se musím podělit :D   Ještě připomenu, že ty rychlé kody k houbaři co posíláme občas navečer platí jen do 22 hodiny večerní nejedná se o klasický kod, který lze použít celý víkend.   Tip do hry: Jak na mobilu, ,tak na pc jsem si všimla, že kostky odklíkám mnohem rychleji, když kliknu na kelímek při hodu, krásně jsem během minuty odklikala kostky ( 10 pokusů) a epiky měla v inventu při téhle akci se to dost hodí nemusíte čekat, až dopadnou kostky sami. Asi jsem si to uvědomila dost pozdě, ale fakt mi to ušetřilo dost času, když toho klikám víc, až zas dají 20 hodů bude se to taky hodit :D 

 Jak peču cukroví, tak čas běží a na blog není místo. Dopoledne se plácám v kuchyni a odpoledne jsem utahaná:) Snad se díl bude líbit.

Byla jsem přikrytá dekou, ale stále mi je hrozná zima. Nedokázala jsem se vůbec zahřát a pořád měla před očima pokoj, kde mě nevlastní otec zavíral. Nedokázala jsem se přes to dostat. Poslední dny mi nedával ani najít. Čekal, kdy zeslábnu na tolik, abych nemohla bojovat ani odporovat, tomu po čem toužil. Matka byla zakopaná kousek od domu a on se nesnažil ani předstírat její ztrátu. Vlastně se tvářil pořád stejně a neukazoval žádné emoce ztráty a nebo smutku. Jediné, co bylo zřejmé byl vztek, který si vybíjel na mě.  Hned po pohřbu na mě zaútočil a znovu bil do bezvědomí. Na těle mám několik nových podlitin a naražená žebra, jak jsem se snažila vykrýt rány mířené na hlavu. Tentokrát ho nezajímalo jak budu vypadat, protože mě nikdy nechtěl pustit. Na obličeji jsem měla několik šrámů a nateklé oko, když jsem se nestihla vyhnout jeho ráně.

  Arian: Cítím se pořád trochu mimo, ale jsem si vědom, že mě vlečou městem a nemám šanci utéct, když jsem zamotaný v síti a její konec pevně drží. Je mi jasné, co se stane, až dorazím zpátky k Zielovi. V jeho rukou vyprchá můj život. Pevně doufám, že Mary a Mel doprovázené Dassem a Iresem dorazili do bezpečí. Pokud se za nimi zavřela ukrytá dvířka jsou vojáci bez šance. Možná by bylo lepší, kdybych zemřel přímo na ulici. Stejně dřív nebo později mě nenechají odejít živého. Jasně si vzpomínám, jak velitel říkal. „Muže zabít, ženy nezranit.“ Proč to neudělali? Bylo by možné, že se Ziel dozvěděl něco co já nevím a potřebuje další informace? Chtěl se stát vládcem Iriánu a k tomu používal všechny dostupné i zakázané metody. Nebál se ničeho, aby dosáhl svého.

Tento článek není zatím kompletní a je jen informativní.  Novinky postupně přiřadím do článků, kam patří. Budu to tu ještě upravovat dle aktualit a získaných informací. čtěte celý článek :) klik Dojde k celkové úpravě mapy podzemek, které jsou časem nepřehledné a zavřené. Samozřejmě včetně nového designu a uspořádání. Dokonce nám to bude ukazovat na jaké úrovní získáme epik z dungu. Poslední boss v dungu musí dát 100% epik, dříve to tak nebylo. Jedná se o 5 nových podzemek po 10 protivnících jak ve světle, tak ve stínu.

 Tenhle díl se mi psal blbě, protože mě bolí zuby. Mám rozvrtáno a ještě se mi kousek ulomil. Další kontrola u zubařky, až za 14 dnů. Se asi zblázním jak mě krvácí dásně, ale jezdit dřív nemám. No každopádně se budu snažit zase něco přidat. Brzo by měli být venku informace k novému podzemku do hry shakes a fidget, který doufám spustí další pátek a teď zpátky do povídky. 

 Tom:  Každá minuta mi připadala jako věčnost, než se mi podařilo najít ty správné schody vedoucí do druhého křídla domu. Stále vnímám každičký jiný zvuk orážející se od starých stěn, abych nenatrefil na toho dědka.  Možná to byla chyba, ale pokud to neudělám dneska, tak jindy nebude příležitost. Můj šestý smysl se nikdy nepletl, když jsem konečně dorazil ke dveřím vedoucím do pokoje ve věžičce. „Tohle jsem ještě neviděl.“ Řeknu potichu, aniž bych si uvědomoval svá slova. Okolo velkého madla byla petlice. Ztrácela se pod několika různými řetězy. Na nich se pohupovaly čtyři železné zámky. Znovu vytáhnu svazek paklíčů a dám se do práce. Sem tam zacinkaly řetězy o sebe, když jsem je postupně sundával tak se za dveřmi  něco pohnulo. Slyším škrábání na dveře, jako by tam byla zavřená kočka, ale já vím, že je to člověk. Sundám poslední řetěz, kde se odkryl další dvojitý zámek od dveří. Byl dost starý a rezavý, než konečně povolil. Poradím si i s ním a snažím se otev...

Helen: Nemohu se soustředit na nic, než na Finriela. Ráno bylo stále daleko a já věděla, že neusnu. Vstanu a obléknu se. Procházím se po pokojích a předsíních vedoucích  do další části rozlehlého sídla rodu Narián. U některých obrazů jsem zůstávala chvíli stát a prohlížela si každý tah štětcem a volené barvy. Měli v sobě tolik citu. Věděla jsem, že dál bych jít neměla, ale stejně se pohnu k dalším dveřím. Byli jiné. Vyřezávané znaky země a na obouch stranách byl pověšený erb. Pohladím každý vyrytý záhyb a chci se dostat za ně. Byli to pokoje Finriela. Pána města a dalekosáhlé pouště vedoucí do Iriánu. Měla bych zaklepat? Co, kdyby mi neotevřel? Rozmýšlím se a váhám. Stále se trochu bojím otevřít své srdce, ale při pomyšlení, že bych nikdy neviděla svého syna Rena a nebo Finriela se mi rozbušilo srdce ještě víc. Byla to nějaká doba co mě Krean nechal na světě samotnou. Provázel mé kroky a dával pozor, abych se bezpečně dostala právě sem. V určitém bodu cesty, kdy js...

 Přináším novou povídku. Zatím nevím, jak často jí budu vydávat.  Okno za mřížemi

 Ahojte mám tu před sebou první díl nové povídky. Měla bych ho dokončit v týdnu a asi rovnou zveřejním. Pro nadšence hry shakes a fidget mám info, že bude octoberfest hospoda bude zadara plus další akce :) Pěkné čtení bosse :)  Můj Boss (Je ledovec) 34.díl

„Ariane pohni zadkem.“ Volala na mě Mary, které se povedlo doběhnout i Dasse a zrovna se otočila dozadu. Mel byla kousek za nimi. Já a Ires jsme sotva popadali dech. To nošení na zádech si vybralo svou daň. „Starej se o sebe.“ Ukážu dopředu, kde byl sloupek, kterému se vyhnula doslova o milimetr. Měli by jsme to zvládnut a dokonce ve stanovený čas. Podíval jsem se na jednu věž, kde byli vidět hodiny a následoval jsem naší skupinu jako poslední. „Stůjte!“ Chytil mě jeden ze strážných. Vůbec nevím, kde se tady vzal. Ostatní se zastavili, když jsem zavolal. „Vypadněte. Zdržím je!“ Mary se chtěla vrátil, ale Dass jí zastavil včas a odtáhl jí pryč, než sem přiběhli další. Snažím se vyprostit z jeho rukou, ale pořád se mě držel. Byl docela silný a nenechal se tak snadno oblafnout jako ostatní, ale nakonec se mi to podařilo, i když byl dost zkušený a zavolal zbytek oddílu. Vytrhnu se mu a zaútočím. Nestihnul se uhnout a schytal ránu přímo do obličeje. Mezitím se dostala na místo přivola...

Isabela: „Je to katastrofa v sexy krátké sukni. Měla jsem jí při pohovoru hodit přes palubu.“ Mrmlala si Diana sama pro sebe, když vypila další skleničku na ex. „Nechci přivolávat něco zlého, ale podle toho co vím se jí vždycky podaří získat co chce. Ještě se nestalo, že by Sylvii nějaký chlap nepodlehl. Na druhou stranu je dokázala i odpálkovat a to takovým způsobem, že dali výpověď.“ Přilila Lila olej do ohně a Diana přikývla a znovu   se napila.

 Konečně něco přidávám. Sesmolila jsem text v básni k nové povídce, kterou se budu snažit začít vydávat během září. Momentálně si užívám přítomnost covidu, tak se mi ani nechtělo zvednout ruce ke klávesnici a něco psát. Tento týden vyjde ještě díl bosse, tak je na co se těšit. Pěkné čtení nahodilých slov. 

Arian: Město bylo doslova prošpikováno vojáky a hlídkami v přestrojení, kteří se naštěstí chovali dost nápadně. Nebylo těžké se dostat přes ně, ale některá místa byla kritická, kde jich hlídalo moc. V jednu chvíli jsem si myslel, že slyším povýšenecký hlas samotného Ziela, ale nakonec to nebyl on. Začínám se bát, že se tam nedostaneme včas. Několikrát změníme cestu a dokonce se rozdělíme, abychom se o pár uliček dál zase setkali a pokračovali v obcházení města, kde byli posílené hlídky. Jsme v polovině naší cesty a vím, co bude následovat. Musíme se přesunout do rušnější části města, kde budeme dost na ráně. Doufal jsem, že je Eren na smluveném místě a pokud si nebude něčím jistý počká na nás a nebo se ukryje poblíž. Mary doslova pletla nohama a Mel na tom nebyla o moc líp. Bylo to příliš. Uvědomuju si to, ale není cesty zpět. Musí to zvládnout! Nikdy je nenechám padnout samotné. Vezmu Mary za loket a trochu jí podepřu. Ires se staral o Mel, aby neupadla. Sledoval ...

Ahojte. Trochu jsem to zanedbávala. Ve vedru se mi psát moc nechtělo. Budu se snažit něco sesmolit i příště, ale stejně jste někde venku a přečtete si to nejdřív v září, takže nespěchám a taky odpočívám pěkně doma v chládku u větráku. I tak jsem trochu koukla na psaní a dodělala díl bosse. Sylvie se dala do práce a štve jak Dianu, tak Isabelu. Vymyslí něco, když se spojí proti Sylvii? muhehe :D Bacha na chyby neumím psát :D  p.s Mám načatou novou povídku, jen nevím kdy dokončím první díl. Celkový obraz na to je v mé hlavě, snad to dostanu do konce prázdnin na papír, abych to na podzim uvedla jako další trochu detektivní a tajemné čtení. Název je.... nechte se překvapit :D 

  Finriel a Helen: Helen mi neodpověděla, ale nějak jsem vycítil, že je za dveřmi. Bylo to, tak zvláštní propojení. Od doby co jí znám přesně uhodnu jakou má náladu. „Můžete mě chvíli poslouchat? Nemusíte otvírat.“ Ťukla na dveře jako znamení, abych začal. „Vím, že potřebujete čas. Jste v cizí zemi a s lidmi, které neznáte a vím, jak moc těžké pro vás musí být zůstávat tu. Moc o vás pořád nevím. Jste pro mě záhadou, do které jsem se zamiloval na první pohled.“ Položil jsem ruku na dveře a věděl, že Helen udělala totéž. „Chci, aby jste byla šťastná. Nezáleží na tom, jestli to bude se mnou, ale s celého srdce vás budu podporovat, ať se rozhodnete jakkoliv. Pokud chcete opustit Narián a vrátit se do Iriánu. Pochopím to.“ Skoro se mi při těch slovech zlomil hlas. Bolelo to, ale věděl jsem,že jí tady nemůžu držet. „Určitě vám chybí syn. Mohu vás poslat zpátky a nechat ho hledat. Udělám vše co si budete přát. Dobrou noc.“ Rychle jsem odešel a musel se držet, abych se n...

Isabela a Patrik: Mám strach z toho co se dozvím. Tohle je vlastně poprvé, kdy nevím co můžu čekat. Patrikova povaha byla, tak odlišná od ostatních. Sylvie byla plně výkonná mašina, které přestávám stačit. Nejen, že stihla vyřídit několik papírů pro Patrika, ale i zadanou práci od Dana a momentálně byla u Diany. Já stihla sotva dočíst papíry na schůzku. Proti ní nemůžu bojovat, ale stejně musím udělat svou část. Vstanu a s poznámkama jdu zaklepat na dveře. Po vyzvání vstoupím do Patrikovi kanceláře a cítím, jak ztrácím pevnou půdu pod nohama. „Připravená?“ Ani nezvedl hlavu, aby se na mě podíval. Byl doslova zavrtaný v nějaké smlouvě. „Ano. Prošla jsem si materiály a sepsala záchytné body.“ Podám mu záznam a všimnu si, že na stole je prázdný talířek a šálek po čaji. Trochu mě to zamrzelo, když jsem se v noci pekla s novou várkou koláčků, které mám v dóze v kuchyni, ale na druhou stranu ho mohu na chvíli vidět, aniž by to vypadalo divně. Rozhodně sem nebud...

Tohle mi dalo zabrat. Prakticky se s tím píšu několik dní a nemohla jsem se pohnout. To je tak, když po x té chytím rýmu od synovce. Doufám, že ve škole tolik bacilů nebude :D protože to co natahal ze školky, kterou jde ještě následující týden za to by si už zasloužil metál :D Povídka obsahuje nudný díl s kopou chyb, tak pěkné čtení z Iriánu  nebo vlastně Nariánu :D

Ahojte jedná se o aktualizaci s příhodným číslem 13. Právě byla nahrána v Německu a my se jí dočkáme za den či dva. Podle toho, jak bude fungovat, aby se zase něco nepodělalo :D  LEGENDÁRNÍ PODZEMKO:

 Je tomu řada let co jsem čmárala tužkou a při přechodu na tento blog se obrázky nepřenesly, takže jsem je vyhrabala na půdě ze skříně :D jsou jenom focené, už jsem to neskenovala. Ono stejně tiskárna stagnuje :D takže  je to zbytečné. Asi to tedy bude v horší kvalitě.  Pokud se ptáte na povídku, tak ta momentálně není. Máme hodně práce venku na zahradě. Budu se snažit něco přidat v týdnu a občas se tu ukáže ještě pár větších draků nejen mláďata a pak pár neurčitých obrázku. Nevím zda budu v budoucnu ještě něco kreslit, ale o ty staré se podělím. Je to stejně jen čmárání, které mi nikdy nešlo. Mám rozpracovaný první díl nové povídky a možná k tomu složím i nějakou tu básnickou větu. To je zatím vše. 

  Změny na pracovišti!!! U Patrika: „Přesně tohle bych od vás potřeboval. Myslíte, že na ten úkol budete stačit?“ Otočím se k oknu a pozoruji, jak slunce stoupá stále víš když souhlasila s podmínkami. „Ano pane Weste.“  Možná, že to dneškem právě končí. Stále jsem byl trochu ovlivněný rozhodnutím, které jsem udělal. Je to správné? Podvědomě si to myslím, i když jsem pořád trochu proti. Možná bych neměl zasahovat do jejich soukromí, jenže to úzce souviselo se vším v práci. Pěstí bouchnu do stolu, když se zrovna ozve klepání na dveře. „Vstupte.“

Ren: Během několika dní strávených v horách jsem cítil, že se mi ulevilo. Ril byl znamenitý šaman a rozuměl bylinám jako nikdo. Každý den mi dával pít nějaký odvar. Hořká zelená tekutina mě odrazovala, ale nakonec se mi to podařilo vždy vypít. Bavilo mě pozorovat, jak se s Nerikem hašteří. Několikrát vyhrál Ril, ale zrovna dnes se pyšnil Nerik svým vítězstvím nad šamanem z těchto hor. Ril si utahoval, že se mu nepodaří chytit bažanta, ale nakonec to byl právě on, kdo musel dvě hodiny stát na jedné noze uprostřed provizorní vesničky. Lidé si zvykali na moji přítomnost a projevovali patřičnou úctu. Čekal bych, že budou ustrašení a vyčerpaní z této situace, do které se díky mé neopatrnosti dostali, ale s dětmi okolo se stával pravý opak.